Přiznává o sobě, že jde vždy víc slyšet, než vidět, páteční večery netráví v hospodě, ale v posteli s knihou. Miluje příběhy na plátně i na papíře a umí si o nich hodiny povídat. O kom je řeč? No přeci o autorce young adult románů Olze Zbranek Biernátové, známé pod pseudonymem Nofreeusernames.   

Oli, na začátku května ti vyšla další kniha, v pořadí již čtvrtá. Jedná se o volné pokračování tvé romantické série. Jsou všechny knihy propojené? Jak?

Jedná se o volně navazující sérii, kdy jsou vedlejší postavy z předchozí knihy hlavními v té další a celkově jsou nejrůznějšími vazbami propojené. Plus na sebe knihy i časově navazují, takže např. Travis, který je v první knize ve třeťáku na střední, je v té čtvrté už na vysoké. Pokud to budete tedy číst postupně, vychutnáte si všechny ty narážky na předchozí události i charaktery, nicméně úplně v pohodě to jde číst i na přeskáčku, každá ta kniha má uzavřený (romantický) příběh.

Na české literární scéně ses již ukotvila, tvé knihy jsou označované jako bestsellerová série. Jak to vnímáš?

Já jsem samozřejmě nadšená. Píšu knihy pro lidi a byla bych smutná, kdyby je nikdo nečetl. Taky si uvědomuju, jak velké štěstí mám, česká young adult scéna je mladá a nemá to snadné, takže úspěchu si o to víc vážím. Na druhou stranu to samozřejmě s sebou nese i mnohá očekávání a člověk cítí lehký tlak, takže lehce nervózní z toho jsem, ale ty pozitivní emoce převažují.

Píšeš knihy žánru young adult. Když jsme se potkaly na Světě knihy, měla si na hlavě helmu Lokiho, vyzařovala z tebe radost, neskutečná energie. Je to o tvém životním nastavení, hravosti, postoji, že dokážeš zaujmout a napsat příběh pro tuto věkovou kategorii? Kde hledáš inspiraci?

Je to mix mé hodně „nabité“ osobnosti, extrovertní povahy a někdy až přehnané nebojácnosti. Navíc v tom velkou roli hraje i to, že už jsem řadu let součástí young adult komunity, a to výrazně zpomaluje stárnutí. Obecně se snažím být maximálně v kontaktu se svou cílovou skupinou jak na sítích, tak offline, žít hodně s nimi. Jsou mi tak mnohem blížší, víc je chápu a nejsem tolik mimo. Pro mou tvorbu je to vlastně nutnost, protože hodně píšu o aktuálních věcech, součástí mých příběhů jsou sociální sítě, popkultura, řada témat, které lidi dnes řeší. Dost inspirace tedy posbírám právě na sítích, na Instagramu, na TikToku. Nechávám na sebe ale působit i filmy, knihy a obecně svět kolem.

Zaujmou tvé knihy i starší čtenáře?

Ačkoliv je pravda, že mé knihy čtou hlavně mladí lidé, tak si nemyslím, že je obecně young adult věkově ohraničená četba. Pokud je vám čtyřicet a stejně si rádi na Netflixu pustíte Všem klukům, které jsem milovala, nebo vás baví Muzikál ze střední, rádi vzpomínáte (a občas i koukáte) na všechny ty legendární romantické komedie jako 10 důvodů, proč tě nenávidím, tak si klidně přečtěte i moji knihu.

Jaká je tvoje nejoblíbenější část procesu psaní? A naopak, jaké jsou tvoje největší výzvy při psaní romantických příběhů?

Na každé té části psaní mě něco baví a něco nebaví. Baví mě, když mi vzniká pod prsty první draft a nebaví mě, když jsem zaseklá, baví mě to dopsat, naťukat poslední slovo a nebaví mě ten příběh opouštět, baví mě ho šperkovat při editaci, ale nebaví mě, když mi tam vyvstane nějaký problém nebo velký přepis, ráda tvořím obsah na sítě v rámci kampaně a zároveň mě to občas štve. Největší výzva je podle mě začít, dostat se přes ten těžký start, zaplnit prázdný Word. Jak už toho mám napsaného víc, je to snazší.

Tvoje knihy bych označila slovem originální. Chatová konverzace, ilustrace, seznam písniček, narážky na filmy a hlášky z nich… jak vznikl tento nápad?

Chatové konverzace se v mých knihách objevují díky aplikaci Storki, ve které jsem začínala. Je to mobilní appka, ve které se čte a píše tzv. chat fiction, čili příběhy kompletně napsané v konverzacích na meseengeru nebo přes zprávy. Z mé nejúspěšnější storki vznikla první kniha a ty chaty prostě nešlo vynechat. No a jakmile je ta kniha kvůli nim barevná, tak už se vyloženě nabízelo přidat další věci. Nejdřív jen pár fotek do chatů a ilustrace na začátek kapitol, pak přibylo fotek víc, začala jsem tvořit meme, v poslední knize už mám instastories hlavních postav. Obecně mě baví vymýšlet ty věci navíc, jak ten příběh co nejvíc obohatit a udělat ho i aktuální. Playlisty na Spotify neskutečně frčí a mít sountrack ke knize mi přijde skvělé. Taky řada z nás žije popkulturou, pamatuje si řadu hlášek, má oblíbené postavy, tak mi přišlo logické, aby to tak měly i postavy v mých knihách.

Vtipné momenty, narážky, super romantická linka, sympatické postavy… je to splněný sen autora, když o jeho knihách slýchává tato slova?

Je! Děkuju za ně.

Co kritika? Jak se vyrovnáváš s ní? Sleduješ číslo na databazeknih.cz? Čteš si recenze?

U první knihy to bylo hodně těžké. Dokud to totiž nezažijete, nevíte, jak na kritiku nebo klidně i hejty budete reagovat, co vám to dá nebo nedá, neumíte s tím prostě vůbec pracovat a může vás to hodně semlít. Postupem času už ale vím, jak na to, co číst, co nečíst, jak to rozebrat, z čeho se poučit, co nechat plavat. Takže ano, recenze si čtu, na Databázi i na Goodreads chodím.

Kdo vytvořil obálky, mohla jsi do procesu tvorby mluvit?

Obálky namalovala talentovaná Tereza Basařová a ano, měla jsem možnost do toho kecat. Nakonec jsem toho ale nevyužila, protože Terka je královna a trefila to téměř na první dobrou. Já jsem připravovala jen podklady do začátku, nachystala jí popisy, udělala jsem rešerši zahraničních obálek apod. Celý ten koncept s bublinami ale vymyslela ona a hned, jak jsme ho s redaktorkou viděly na prvních skicách, bylo jasné, že je to ono. Požadované úpravy ze strany mě a mé redaktorky byly pak už jen minimální a vyloženě spíše detaily.

Kniha Jsme nevyhnutelní je ukončení série. Máš už v hlavě další příběh?

Spoustu. S psaním ještě nekončím, pořád mě to neskutečně baví. Naplánovala jsem si teď projekty na další dva roky, jednu drobnost chystám už letos na podzim, to už mám hotové, a brzy rozepíšu něco dalšího. Uvidíme, jak to dopadne.

Tři knihy, které by sis vzala na dovolenou?

Vzala bych si nějakou dobrou romantiku od Ali Hazelwood, potom guilty pleasure romantickou fantasy, třeba Ve stínu popela od Jennifer Armentrout a nakonec bych si přibalila něco feel good, např. Šťastně až navěky.