Nedávno Vám vyšel románový debut Šepot z lesa. Většinu profesního života jste se prozatím věnovala kariéře novinářky. Kdy a proč jste se rozhodla, že se stanete i spisovatelkou?

Asi v osmi letech, když jsem si založila edici a v ní „vydávala“ sešitové knížky o panu Pihovi a jeho zvířátkách. Neváhala jsem si je sama ilustrovat a pronásledovat svého jediného čtenáře, mamku, aby mi řekla, jestli už to zvládla a jak se jí to líbilo. Vždycky jsem chtěla být spisovatelka, ale cítila jsem, že potřebuju uzrát. Nabrat zkušenosti, vzpomínky, zážitky, vypsat se, hodně a hodně číst. Takže bylo přirozené, že jsem se stala novinářkou, protože to je ideální místo, kde se člověk vytrénuje v psaní, dovzdělá se v hromadě oborů a potká plno lidí. A na otázku proč: protože příběh je podle mě základní jednotka poznání, stavební kámen historie a fantazie; literatura pro mě představuje jednu z nejčistších forem vypravěčství, byť to samozřejmě umí i film, divadlo nebo hudba.

Vaše kniha se žánrově pohybuje na rozmezí thrilleru a hororu. Od počátku Vám bylo jasné, že chcete napsat něco takto temného?

Jsou to žánry, které dominantně čtu, takže k nim přirozeně tíhnu, i když píšu. Nicméně podle mě jsou mnohem temnější knížky, které zpracovávají skutečné události, skutečná zvěrstva, jichž se lidi dopouštějí jeden na druhém. Fantazie je vedle toho vždycky odpočinek.

Ústřední postavou je investigativní novinář Petr. Přestože se jedná o muže, je v něčem inspirovaný Vámi či Vaší kariérou?

Určitě jsem při jeho psaní využívala faktu, že novinářské prostředí znám, díky tomu jsem ho mohla popisovat, aniž by mě to stálo hodiny rešerší a vyptávání. Sedí i to, že se v tomto oboru dají potkat psychopatické a sociopatické figurky, to ale nebude výsada novinařiny. V čem se lišíme, že já na rozdíl od Petra nejsem investigativec, jsem  zaměřená spíš na analytické zpravodajství nebo reportáže. Jako vedoucí domácího oddělení jsem ale přišla do kontaktu s investigativními autory a jejich články, vím, jak to funguje a co to obnáší.

Příběh jste vložila především do hlubokých lesů Orlických hor a přilehlé vesnice. Významnou roli sehrály i tzv. řopíky. Proč zrovna toto prostředí? Musím říct, že zejména využití těchto zástupců Československého pohraničního opevnění mě velice zaujalo.

Prostředí si vybralo mě, ne já jej. Přijeli jsme na podzim 2020 na chatu do podorlické vesnice, byla jsem prakticky od začátku uhranutá, po čtyřech dnech jsem věděla, že se ke mně dobývá příběh, který chci a musím odvyprávět, jinak detonuju přetlakem. Při každé procházce, při každé túře – včetně těch k řopíkům – se odkrývaly další a další části příběhu. Čekal tam na mě.

Zápletka se motá okolo pohřešovaných dětí. To může být dosti citlivé téma, zejména pro rodiče. Proč jste se ho rozhodla použít?

Pro mě je to taky citlivé téma, sama jsem čerstvě rodič. Možná jde o to, že neexistuje větší hrůza, nemůže se stát nic horšího, než že se něco zlého přihodí vašemu dítěti, to vás rozpárá zaživa. Možná jsem chtěla něco reálného, něco, z čeho každý rodič nespí, postavit do kontrastu k nadpřirozeným motivům, aby se vzájemně zvýrazňovaly. Ale jistě na to neumím odpovědět, protože to nebylo tak, že bych si řekla: z čeho bych tak tu knížku upekla, aby se četla. Nesoustružila jsem příběh rozumově, základní kostra se mi prostě v jeden moment rozsvítila před očima jako film na projekčním plátně.

Najdeme tu hodně narážek na různé staré tradice a pověsti. Jedná se o reálně vyslechnuté věci, nebo všechno pochází pouze z Vaší hlavy?

Drtivá většina pověr a tradic je reálná, vychází z národopisných a historických pramenů Orlických hor a podhůří. Poctivě jsem si to načítala. I slovanská mytologie je popsaná tak, jak o ní pojednávají zdroje. Podle mě takhle příběhy lépe fungují: čím víc je kontext skutečný a prozaický, tím děsivěji a napínavěji působí jakákoli dizonance, která do něj přijde.

Jak dlouho vám vlastně trvala příprava před samotným sepsáním knihy? Určitě jste si musela zjišťovat mnohé informace. Třeba o radioamatérství, které je zde rovněž použito?

Příprava a psaní probíhaly současně. Nepsala jsem nebo nerešeršovala každý den, dělala jsem na knížce při běžné pracovní době, takže především o víkendech. Dohromady to celé zabralo rok.

V anotaci je Vaše dílo lehce přirovnáno k tvorbě známého slovenského spisovatele Josefa Kariky. Musím říct, že to není úplně od cesty. Máte ho ráda, případně může být v Šepotu z lesa kousek inspirace od tohoto autora?

Mám Karikovy knížky upřímně ráda, jsou fantastické, je to velice talentovaný vypravěč a to je podle mě u spisovatele nejdůležitější. Nicméně jako vědomý zdroj inspirace ho neberu, to je role, která náleží Stephenu Kingovi a Rayi Bradburymu. U prvního mě fascinuje drobnokresba postav a prostředí, pečlivě odpozorované dialogy, u druhého zživotnění, s nímž přistupuje k přírodě a krajině, u obou příchylnost k dětské perspektivě, k dětskému hrdinovi. Nechtěla jsem je kopírovat, ale určitě jsem si přála přiblížit se jejich mistrovství v těchto ohledech.

Musím říct, že si klidně dokážu představit filmové zpracování tohoto příběhu. Koho byste vy osobně v tom případě obsadila do hlavních rolí?

Už se mě na to někdo ptal, tehdy jsem si uvědomila, že jsem si postavy nepředstavovala jako nikoho, koho znám. Vidím je před sebou, to ano, ale jsou koláží skutečných lidí, nikým konkrétním. Ale jelikož  už jsem si to mohla promýšlet, Petra by mohl hrát David Švehlík, ten se velmi blíží tomu, jak jsem si ho představovala. Helenu Táňa Vilhelmová, kdyby byla vyšší, Květu Jitka Čvančarová, kdyby dostala platinovou paruku.

Přemýšlíte už nad dalším spisovatelským počinem, případně chtěla byste se posunout i do jiných žánrů?

Už píšu další knížku, jen si musím vytvořit nový systém a nové tempo, protože od té první přibyla do rovnice zásadní proměnná, syn Tobin. Ten teď rozhoduje, kdy se bude psát a kdy se bude hrát s gumovou lamou. Každopádně je to znovu z ranku mysteriozních příběhů a znovu se to odehrává ve dvou časových rovinách. Ta první je v roce 1997, kdy jižní Moravu postihla apokalyptická povodeň, ta druhá v roce 2021, kdy tamtéž přišlo apokalyptické tornádo. To jsou kulisy pro moji nynější fantazii.