Zbyněk Vičar pracoval řadu let v médiích, prošel televizí i novinami. Později připravoval různé texty včetně televizních scénářů. Od roku 2010 se věnuje stand-upu pod značkami Na Stojáka, Comedy Club nebo Stand-up jako Brno. V roce 2022 se ovšem stává oficiálně i spisovatelem, protože mu vychází sbírka povídek s názvem Temná rána. A právě o ní jsme si s tímto aktivním mužem promluvili.   Foto: Archiv Zdeňka Vičara

Temná rána je vaší debutovou sbírkou povídek. Píšete už ovšem poměrně dlouho, proč jste se rozhodl pustit do rozsáhlejší knihy až nyní?

Sbírku jsem chtěl vydat už dříve, obeslal jsem několik nakladatelství, ale bezúspěšně. Je to přece jen hraniční žánr, což si dobře uvědomuji. Takže jsem moc rád, že se sbírky nakonec zhostila Jota. Tady patří poděkování Kristýně Vobecké, které jsem rukopis poslal. Spolupráce byla výborná. Dvě povídky jsem napsal úplně nové. A některé už předtím vyšly v Ikárii a nějakých sbornících, jednu - Zkázu svazu Ziegleriků, natočil Český rozhlas.

Jednotlivé povídky se pohybují napříč žánry, dá se říct, že jsou poměrně různorodé. Najdeme v nich nějakou věc, která je všechny spojuje?

Myslím, že je to bizarnost a černý humor. Myslím, že každého autora ovlivňují jeho oblíbení spisovatelé. V mém případě to je Edgar Allan Poe, Ray Bradbury, Charles Bukowski a Jaroslav Hašek. Nesnažil jsem se je nějak napodobovat, ale jako inspirace se do povídek určitě propsali.

Troufnu si tvrdit, že některé z textů působí až trochu bizarně. Kde jste získal inspiraci k jejich vytvoření? Obsahují i podněty z reálného života?  

Je to mix životních zkušeností a také podnětů z mediálního světa, který je sám o sobě bizarní. Přes dvacet let jsem se živil jako novinář. Člověk se po takové době musí stát svým způsobem cynický. Jak se říká v novinách, špatná zpráva je dobrá zpráva. A hrdinové mých povídek si jich užijí víc než dost. Vlastně ty nejšílenější zápletky mám právě ze zpravodajství.

Nechybí v nich ani násilí, smrt či hrubší slovník. Snažil jste se v některých momentech účelově šokovat čtenáře?

Nemyslím si, že bych to dělal nějak na sílu. Ale samozřejmě mě baví, když povídka někoho takzvaně nazvedne ze židle. Jako hobby dělám stand-up a ten je na podobném šokování založený. Říkáte věci natvrdo. Jsem zvědav, kdy to někdo zakáže. Za oceánem už utahují šrouby. Takže jsem rád, že si můžu ještě užít svobody a psát věci, které můžou někoho šokovat.

Mají něco společného povídky s vašimi stand-up vystoupeními?

Na to už jsem trochu odpověděl v předchozí otázce. Fakt ale je, že drtivou většinu jsem napsal ještě předtím, než jsem se pustil do vystupování. Svorníkem bude zřejmě ten černý humor. Hodně lidí, kteří knihu četli, mi řeklo, že se u ní dost nasmáli. A to mě samozřejmě velmi potěšilo. Neměl jsem ambici napsat nějaké hluboké veledílo, nechtěl jsem se ale ani podbízet. Prostě jsem se u psaní dobře bavil a doufám, že se pobaví i čtenáři. I když prokrastinační přípravná fáze byla velmi náročná. Nesypu věci z rukávu.

Co je těžší na vymyšlení a co je pro vás momentálně v rámci těchto dvou oborů zábavnější nebo zajímavější?

Stand-up je určitě náročnější v tom, že musíte přemáhat trému a máte okamžitou reakci publika. A ta nemusí být zrovna příjemná, i když v posledních letech se to většinou nestává. Ale obecně je pro mě určitě zajímavější literatura. Kniha Temná rána je pro mě krásný artefakt, i díky ilustracím od Aleše Čumy. Mrkněte pod přebal. Na druhou stranu, stand-up víc nese, když budu naprosto upřímný. Psaní je čistě ztrátový koníček. 

Změnila nějak Temná rána Váš život?

Určitě. Splnil jsem si jeden z životních cílů. Měl jsem tři. Vydat knihu, napsat scénář k celovečernímu filmu a udělat večerníček. První je tedy splněn a  na těch posledních dvou už se pracuje. Zrovna mám v mailu technický scénář. Bude to celovečerní film s Bobem a Bobkem. Takže vlastně dva splněné sny v jednom. A abych se vrátil zpět ke knize a změně života, řada lidí si kvůli ní myslí, že jsem trochu šílený. Ptají se, jak mě takové věci můžou napadnout.

 Plánujete v budoucnu přesedlat i na plnohodnotné romány, nebo raději zůstanete u kratších textů?

Ano, rád bych se pustil do něčeho většího. Jednu věc jsem už rozpracoval, ale to budou zase kratší texty, zážitky reportéra. Pak mám ale v plánu rozpracovat první větší povídku, kterou jsem napsal ještě jako gymnazista pro fanzin Kámen mudrců, který jsme vydávali s kamarádem. Je to ze světa slovanské mytologie a příběh myslím unese celou knihu. Takže práce mám před sebou dost a dost.