Naše knížky nosí do světa radost, říká v rozhovoru Sandra Pogodová
První kniha, Hoď se do pogody, vyšla v dubnu roku 2019, druhá kniha, Buď v pogodě, vyšla opět v dubnu, ale o rok později. Chystá se již třetí kniha? Dle rozhovorů, které jste již s tatínkem poskytli, je dalších humorných příběhů ve vaší rodině hodně.
Třetí kniha někdy v budoucnu určitě bude, protože už se nám do ní sbírají historky. Fakt je, že táta zatím vede na celé čáře, protože je o dost roztržitější než já, a tak na sebe karamboly nenechávají dlouho čekat. Ale než to dáme dohromady, tak bych předtím ráda vydala román, na kterém teď pracuji. „Familiář“ bude o potrhlé rodině (volně inspirováno mojí rodinou) a bude psaný trochu bláznivějším stylem. Postavy v něm budou opravdu k neuvěření, ale hlavně k pobavení. Opět bych chtěla, aby se u této knížky čtenáři nahlas smáli, protože smích léčí.
Jaké to vlastně je, vytvořit spisovatelskou dvojici s tatínkem? Jak takové psaní vlastně probíhá? Konzultujete spolu povídky a příhody? Nevznikne i kniha o samotném psaní?
My k sobě s tátou máme hodně blízko. Podědila jsem po něm veselost, bezstarostnost, humor, lásku k hudbě a umění celkově. K psaní knížek jsem ho přizvala já, když mne oslovilo nakladatelství Grada, a dobře jsem udělala. Jeho povídky jsou skvělé a vždy jsem se nemohla dočkat, až mi přijdou mailem. Tatínek je totiž vyučený typograf a má díky tomu nádhernou češtinu. Žije na Moravě a já v Praze, takže jsme psali každý sólo a povídky jsme si pak vzájemně posílali a dávali si k nim připomínky.
Dostáváte mnoho pozitivních reakcí, že jsou vaše knihy „léčivé“, pomáhají nemyslet na starosti, je to splněný sen autora, umět rozesmát?
Pro mě ano. My jsme si s tátou hned na začátku řekli, že chceme jediné, aby se čtenář u našich příběhů smál nahlas, aby si nemohl pomoct a propuknul v hlasitý řehot. A to se nám evidentně podařilo. Chodí mi stovky zpráv na sociální sítě, že knížky nosí lidem do života radost. Takže mise splněna.
Máte nějakou nejoblíbenější povídku, ať už Vaši, nebo tatínkovu?
Nemám, protože to se nedá vybrat jen jednu. Kdo četl naše dvě knížky, tak to určitě chápe. Ale muži mi hodně píšou, že se jim líbí „Azbestová Maruna“, která je v druhé knize.
Jaká je Sandra Pogodová a co dělá ráda, pokud má den volna?
Jsem ráda v přírodě, miluji cestování a zevlování. Moje práce je hodně náročná a často pracuji i o víkendech, takže když mám pak volno, snažím se být spíš v klidu a mimo dosah civilizace.
Kdy se cítíte šťastná? A máte nějaký dosud nesplněný sen?
Teď už jsem šťastná každý den, nebo aspoň kousek dne, když není zrovna úplně vše zalito sluncem. Už jsem si vyřešila sama sebe a chápu život jako obrovský, krásný dar. Bylo by hloupé být naštvaná, když si realitu tvoříme každý sám. To by mi přišlo jako kálení si do vlastního hnízda. A nesplněný sen? Chtěla bych zažít lidstvo na vyšších vibracích vědomí, už mě nebaví planeta plná zamindrákovaných, násilnicky se projevujících jedinců. Když vidím, jak láskyplné a laskavé bytosti dokážeme být, tak mi ten současný stav světa může někdy srdce utrhnout.
Čtete ráda ve svém volnu knihy? Jaký žánr je vašemu srdci nejbližší?
Dřív jsem četla hodně, teď na to nemám kapacitu. Často přijdu domů a už chci jen vypnout, být v tichu a bez jakýchkoliv informací. Zvládnu jen pár knih ročně, takže si musím pečlivě vybírat. Mám ráda životopisy, protože některé lidské osudy jsou tak inspirující a neuvěřitelné, že by to hlava spisovatele nevymyslela, to musí psát sám život.
Jakou knihu jste četla naposledy? A čím vás zaujala?
Momentálně čtu knihu psychiatra Davida R. Hawkinse „Vzestup po úrovních vědomí“. Kniha dokonale popisuje, jakým způsobem se na různých stupních vědomí chová lidské ego a jak ho postupně transcendovat a projít osobní proměnou.
Jaká je Vaše nejoblíbenější dětská kniha? Proč právě tato?
Já měla nejradši „Mluvící balík“ od Geralda Durrella. Často jsme si ho četly se sestrou a chtěly prožívat taky takové dobrodružství. Navíc se nám moc líbily ilustrace od Adolfa Borna. Díky němu si člověk zamiloval i tak proradné stvoření, jako byl bazilišek.
