Díky seriálu Devadesátky se nám opět připomněla doba, kdy většina z nás nakupovala zmrzky u Family Frost, koukala na Eso nebo si užívala v Discolandu Ivana Jonáka. Zároveň to ovšem bylo i období zločinu, což dokazují právě mnohé televizní pořady. Asi nejznámějšími vrahy doby se stali tzv. orličtí vrahové. Už v roce 1998 (jen dva roky po jejich odsouzení) o nich vyšla kniha novináře Aleše Pivody a kriminalisty Josefa Douchy Akce přehrada. I díky jmenovanému seriálu se v letošním roce objevilo její nové vydání, protože to původní je beznadějně vyprodané. A to byl pádný důvod vyzpovídat jednoho z těch, kteří nemilosrdné vrahy dostali za mříže. Je jím právě autor knihy Josef Doucha.

Na knižní pulty se dostalo nové vydání knihy Orlické vraždy: Akce Přehrada očima vyšetřovatele. Původní svazek spatřil světlo světa už před 24 lety. Najdeme v novince nějaké zásadní změny kromě lehce přeměněného názvu?

Žádné změny zde nenajdete – jedná se o reedici, a tedy o opakované vydání díla v nezměněné podobě.

Jednotliví pachatelé vražd stále vystupují pod změněnými jmény. U původního vydání vyšlého jen dva roky po uzavření případu bych to chápal, ale proč ani tentokrát není v knize odhalena totožnost ústředních postav?

Především z důvodu, který jsem popsal výše – jde o reedici a neviděli jsme žádný důvod k uvádění pravých jmen jednotlivých aktérů děje. Ostatně ta skutečná jména byla v průběhu let tolikrát pří různých příležitostech uváděna, že ten, kdo se o tento případ zajímá, si pravá jména bez problémů dosadí.

Zároveň mě trošku zklamalo, že zde chybějí i jakékoliv fotografie. Z jakého důvodu nebyli použity? Přeci jen by díky nim bylo toto dílo ještě atraktivnější.

V původním vydání bylo pár fotografií použito. Není mi znám důvod, pro který nakladatelství XYZ fotografie do tohoto vydání nepoužilo. Souhlasím s tím, že fotografie, např. z prací na pontonu pod Žďákovským mostem, by knihu zatraktivnily.

Nakolik se jedná o popis reálných faktů a co všechno jste si domysleli? Jako příklad bych tipoval třeba některé rozhovory mezi aktéry…

Kostra příběhu věrně kopíruje skutečný děj, tak jak byl operativní činností pražské mordparty a vyšetřováním středočeských vyšetřovatelů zjištěn a zadokumentován. Rozhovory mezi aktéry jsou samozřejmě fikce, ale fikce vycházející ze zjištěných motivů jednání a z konkrétních provedených aktivit a skutků.

Tento titul jste napsal ve spolupráci s novinářem Alešem Pivodou. Jak jste se vlastně dali dohromady?

Poznali jsme se již někdy v počátku 90. let, kdy byl jedním z řady novinářů, kteří mě jako tehdejšího kriminálního radu Ústředny kriminální policie kontaktovali při různých kauzách.

Osobně jste se účastnil zatknutí hlavního organizátora Karla Kopáče (v knize Kvida Kopeckého). Co se vám honilo hlavou, když jste se s ním sešel tváří v tvář? Cítil jste k podobným zločincům odpor či opovržení?

Odpor a opovržení ke zločincům nepatří do výbavy policisty, který chce dělat svoji práci dobře. Tehdy se mi hlavou „honila“ jediná věc – a to, že nesmím dopustit, aby spáchal sebevraždu. Pozdější vývoj této kauzy potvrdil, že zejména pro důkazní stránku této věci bylo důležité, že zůstal na živu.   

Nemůžu pochopit, jak mohl vrah Ludvík Černý (v knize Lukáš Čermák) chladnokrevně zabíjet a zároveň být pro spoustu lidí velice slušným člověkem, milujícím manželem a otcem. U něj byla rozdílnost jeho dvou tváří asi nejvýraznější, ne?  

To není ojedinělý jev. Zejména u pachatelů té nejzávažnější sexuálně motivované násilné trestné činnosti se mnohdy brutálních vražd dopouštějí pachatelé, kteří mají ve svém okolí pověst slušného, tichého a nenápadného člověka. Jsou to mimořádně nebezpečné mimikry.

Navíc se proslýchá, že má na svědomí i další oběť. Vzhledem k jeho povaze, může jich být klidně i více?

To se nedalo vyloučit, ale nebylo zjištěno nic, co by umožnilo rozvinout v tomto směru operativní a posléze vyšetřovací činnost.

Myslíte si, že se mohl ve vězení změnit a při propuštění by v současné době byl jiným člověkem? Nebo by znovu zabíjel?

To je spíš otázka pro forenzní psychiatry a psychology. Já osobně u takto vyhraněně profilovaných pachatelů nejzávažnější trestné činnosti na změnu osobnostního ustrojení nevěřím.  

Takovým černým koněm celého případu je pro mě partnerka Karla Kopáče. Měla s ním poměrně úzký vztah, přesto o vraždách nic nevěděla. Byli jste o tom po celou dobu přesvědčeni nebo panovaly nějaké pochybnosti? Z některých momentů knihy i různých dokumentů mi přijde, že vlastně mohla o něčem vědět, ale kvůli vyššímu dobru (odsouzení Kopáče) jste jí vynechali…

Rozhodně bychom ji, ani nikoho jiného nevynechali, pokud bychom se dostali ke zprocesnitelným informacím o jakémkoliv podílu na páchání trestné činnosti Karlem Kopáčem a spol. Jinými slovy – myslet jsme si mohli cokoliv, ale myslet si a prokázat jsou v procesu vyšetřování trestné činnosti různé věci. Z tohoto pohledu je pro mě partnerka Karla Kopáče čistá.

Spolupracoval jste i na dalších vraždách, především na tzv. spartakiádním vrahovi. Proč jste nenapsal knihu i o tomto případu? Narozdíl od orlických vražd tak trochu upadl v zapomnění.

Je to asi proto, že nejsem tzv. „psavec“. Ale co se týká případu „Spartakiádního vraha“, tak si myslím, že kus popularizačního díla odvedl na tomto poli můj tehdejší kolega, Jirka Markovič.