Devět dní vyšlo Zuzce minulý rok touto dobou a já, jakožto nepříliš velký čtenář české literatury, jsem váhala s přečtením, ale bože… Co mě to proboha napadlo?! Ta kniha je VÝBORNÁ, a příští rok na jaře by měla mít druhý, závěrečný díl, na který se, jak je vám zcela jasné, hrozně moc těším. Tak, a teď dost zdržování, pojďme na klady knihy!

1. Než začnete číst: Před samotným čtením knihy je dobré si na webu devetdni.cz přečíst základní geografické a demografické údaje pro lepší a hlavně komplexní představu o území, či některé informace o samotných hrdinech. Je to skutečně velmi užitečné pro pozdější orientaci v textu. To samé se dá říci o přiložené mapě s legendou či obrázcích postav na webu.

2. Popisnost a dějovost: Autorka zvolila velmi detailní popisy všeho, nač si vzpomenete, avšak naštěstí tím nesklouzla k otravným vycpávkám děje, které tak často dokáží radost ze čtení pokazit. Co se týče dějové linie, tak ta byla prostě boží! Důraz byl velmi kladen na živost a dějovou bohatost příběhu, díky nimž se četl jako po másle.

3. Atmosféra a prostředí: Příběh se odehrává na území s názvem Sabrie, které je řízeno Kněžími a velmi striktními pravidly svazujícími život svých obyvatel. Jedná se o takový ten typický postapokalyptický režim, kde na jedné straně máme falešné a zákeřné vedení, na druhé povstalce toužící po svobodě a vlastním právu na bezpečný život. Pro dokonalejší orientaci v terénu moc dobře posloužila již zmíněná mapa nacházející se v knize a taktéž perfektní popisy z pera autorky.

4. Zlo a akce: V této knize není nikdo nevinný, čistý. Každý je svým způsobem zabiják, bezcitný vrah, ale jinak to nejde, pokud chce člověk ochránit sebe a své blízké. Samozřejmě, že někteří jsou horší než jiní, ale když vám fanatičtí věřící a stoupenci Boha „vymyjí mozek”, je těžké je prokouknout a dát se na správnou cestu. Jak jsem se již zmínila, děj byl dokonalý. Gradoval přesně tam, kde měl a přinášel mnoho akce, napětí, nečekaných překvapení a zvratů. Od začátku do konce jsem každé slovo přímo hltala a nemohla uvěřit, že tohle napsal někdo stejné národnosti! Vážně, každá kapitola v sobě měla tolik akce a intrik, až přecházel zrak a mozek nestačil vnímat.

5. Záhady a tajemství: Příběh obsahuje velké množství záhad a tajemství. Některá se vysvětlila či jste na ně během ubývajících stránek přišli sami. Na druhou stranu se některá bohužel ani po poslední straně nevyjasnila, a já si doteď kladu jednu neodbytnou otázku stále a stále dokola, a to: „Kde je sakra už to pokračovaní?” Opravdu je to k pláči, jak mě autorka dokázala zničit pomocí několika tajuplných nejasností, a já neustále musím dokonce přemýšlet, zda mi některé kapitoly v knize nechyběly!

6. Romantika: Velmi mě potěšila romantická linie, která v knize vznikla. Nejde o takovou tu tradiční lásku až za hrob či budeme spolu žít šťastně až do smrti. Ne! Na jednu stranu to bylo milé odlehčení napjatých situací, na druhou (snad do i do budoucna) velmi podstatný prvek, který jsem si neskutečně užívala!

7. Postavy: Seru i Leeho jsem si neskutečně oblíbila pro jejich různorodé povahy a samotný vývoj charakterů k lepšímu. Ze Sery se stala mnohem silnější a statečnější žena a Lee se ukázal konečně v tom lepším světle, kde vládne svědomí a rozum. Jejich vtipné narážky, urážky a romantické jiskření dokázaly prosvětlit můj den.

Takže suma sumárum. Tohle si prostě chcete přečíst! Devět dní je neuvěřitelně napínavý, akční, nevyzpytatelný, nepředvídatelný, plný zvratů, intrik a tajemství. A já jsem snad poprvé ve svém životě hrozně moc ráda, že jsem dala šanci české tvorbě. Věřím, že si také zamiluje prostředí, které sice není úplně  pro čtenáře sci-fi originální či nové, ale to mu vůbec neubírá na kráse. Dále doufám, že vás děj také vtáhne a už nepustí do samotného konce, a že budete hlavním hrdinům držet palce a přát jim co nejméně kulek v těle. Samotný konec knihy je otevřený, což způsobuje nemalé šoky, ale vydání dvojky se již blíží, takže je potřeba zatnout zuby, zamknout někam svoji zvědavost a nedočkavost a jen se těšit na další dobrodružství Sary a Leea!