Na začátek bych ráda zmínila pár faktů. Jedná o sedmidílnou fantasy sérii pro děti Letopisy Narnie komlplet z pera britského spisovatele Clive Staples Lewise: dobrodružně zaměřené příběhy, kde jsou, jak jinak, hlavními hrdiny děti, které bojují proti zlu v magií naplněné zemi Narnia.

Takovou ne zcela známou zajímavostí je, že seřazení českých překladů knih není tak úplně správné. Já jsem třeba vyrostla s pocitem, že první díl série je Čarodějův synovec, a on to je, dle roku vydání, v pořadí až díl šestý. A proč vlastně? Čarodějův synovec je velmi speciální příběh, ve kterém samotná země Narnie teprve vzniká, a proto se ji autor zřejmě rozhodl napsat až později a rovnou na ni navázat závěrečným dílem, ve kterém zas naopak vše končí a zaniká. V českém vydání a taktéž v tom americkém je tento titul tím prvním v pořadí, a mně osobně to tak přijde skvělé, jelikož ještě než se pustíte do dalších dílů a samotného dobrodružství, již víte, co, jak, proč a kdy v Narnii vzniklo. A to je naprosto blažený pocit, to mi věřte! Dále má rovněž jiné umístění Kůň a jeho chlapec, u nás v pořadí jako kniha třetí, dle roku vydání kniha pátá.

Mezi další fakta mohu zařadit i to, že samotné příběhy nejsou slavné jen ve své knižní podobě, ale také v seriálové a filmové. Na přelomu 80. a 90. let minulého století se příběhy „Lev, Kaspian, Plavba a Židle“ natočily jako televizní seriál, který jsem měla tu čest vidět a musím říci, že to bylo kouzelné. Později byl tento seriál převeden do formy tří celovečerních filmů. A teď k tomu důležitému! V roce 2005 spatřila světlo světa světová premiéra knihy Lev, čarodějnice a skříň. Film znám dokonale nazpaměť a jeho soundtrack mi dělá společnost již mnoho let, ať už při studiu či na cestách. V roce 2008 pak byl zfilmován Princ Kaspian a o dva roky později i Plavba Jitřního poutníka. Již několik let se diskutuje o zfilmování Stříbrné židle, ale zatím kde nic, tu nic.

Říci, kterou z těch sedmi knih mám nejradši a naopak, je neskutečně těžké. Každá si mě získala něčím jiným. Kouzlo jednotlivých dílů dle mne spočívá ve snaze nehledat slabiny, ale užívat si děj a zkusit si představit existenci magického světa, ve kterém je všechno možné. Vždycky jsem měla slabost pro antickou mytologii a je jasné, odkud se má vášeň vzala. V Narnii se můžete setkat s fauny, kentaury, minotaury či najádami, dále s mluvícími zvířaty, která jsou stejně velká jako lidé, a především s magií, která pochází z Narnie a je zde považována za prastarou sílu. Není to něco, čím disponují hlavní hrdinové, což v dnešní literatuře a jejích trendech převládá. Dětské postavy si zamilujete pro jejich upřímné skutky a zlatá srdce, ne pro jejich nadpřirozené schopnosti a tragický úděl.

Letopisy Narnie byly, jsou a vždy budou to nejlepší, s čím jsem se v literatuře měla možnost setkat. Každý rok čtu všechny díly znovu a znovu. Dokonce jsem svou obsesi dokázala zdokonalit – mám například Čarodějova synovce ve třech vydáních, v českém jazyce a další dvě v originále, přičemž jedno z nich je dokonce z osmdesátých let 20. století. Prostě nádhera! Tak, jako někteří nikdy nepřestanou čekat na dopis z Bradavic, já nikdy nepřestanu doufat, že když otevřu skříň, objevím v ní vchod do Narnie.