Visegrád čte dětem
Už jste slyšeli o kampani Celé Česko čte dětem? Ne? To není možné! Její zakladatelka Eva Katrušáková se do neziskového sektoru vrhla již v roce 2006, kdy obecně prospěšnou společnost založila. A od té doby se spolu se svými kolegy nejrůznějšími akcemi snaží všem zaneprázdněným rodičům připomínat, že si každý den mají udělat alespoň dvacet minut čas a přečíst si se svými dětmi nějakou pěknou knížku. Jednou z těchto akcí je již osmý ročník projektu Týden čtení dětem, do kterého se letos podařilo zapojit i naše sousedy z tzv. Visegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Slovensko).
Součástí týdne, který se uskuteční od 4.6. do 10.6. 2018 budou akce nejrůznějšího typu. Jde například o mezigenerační aktivity, setkání se spisovateli, malé dílny pro děti a jejich rodiče. Cílem je vytvořit jakousi základnu pro mezinárodní síť zaměřenou na problematiku předčítání.
O konkrétních akcích se můžete dozvědět na titulní stránce webu Celé Česko čte dětem www.celeceskoctedetem.cz, kde je kalendář akcí, nebo hledejte plakáty a letáky přímo ve svých knihovnách, školách a školkách.
Země Visegrádské čtyřky se letos do společného týdne čtení zapojily poprvé. Samotný Týden čtení již v Česká republice několik let běží. Hlavním cílem je, aby školy, školky, knihovny, mateřská centra, kavárny a podobná zařízení pro širokou veřejnost v prvním červnovém týdnu pořádali akce spojené s literaturou a pomáhali budovat novou generaci malých čtenářů. Čtení je totiž pro děti velmi prospěšné, rozvíjí pamět, jazykové schopnosti, obrazotvornost, emoční vývoj a obohacuje je o vědomosti.
Týden čtení je každoročně zahajován slavnostní inaugurací. Ta se koná pokaždé v jiném městě v rámci České republiky. Letos proběhla 28.5. v Praze a malí hosté si na ní mohli poslechnout úryvky z knihy Ivony Březinové „Kluk a pes“, které četl každý zástupce Visegrádské čtyřky ve své mateřštině, neboť tato kniha vyšla ve všech z nich. Inaugurací provázel Martin Dejdar a vystoupili na ní mimo jiné skupina Mirai a Petr a Gabriela Koukalovi.
Autor Tereza Mec
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času.
Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.