Magnesia litera 2022
Palmknihy Litera za prózu
V kategorii česká próza se nominovala kniha z období normalizace Klikař Beny Simony Bohaté (nakladatelství Host) se svérázným hrdinou Benym, který se krůček po krůčku, za podpory věrných přátel i šťastných souher okolností, přibližuje svému snu – fotografování. Autorka Irena Dousková, známá románem Hrdý Budžes, se o cenu utká se souborem 9 povídek Konec dobrý (nakladatelství Druhé město, Brno). Odehrávají se v širokém časovém rozpětí od roku 1968 do současnosti. Velkou předností povídek je to, že vážná témata jsou podána s lehkostí, vtipem, humorem a groteskou a překvapivou pointou. Spisovatel a novinář Štěpán Kučera porotu zaujal knihou Největší lekce dona Quijota. Děj knihy se skládá ze dvou hlavních příběhů – skutečného (spisovatele Miguela Cervantese, který v mládí strávil několik let v Alžíru v zajatí pirátů) a vymyšleného (hrdiny ze Cervantesova románu Sidiho Hameta). Amáliina nehybnost Kateřiny Rudčenkové představuje sedm let života nyní dvaačtyřicetileté bezdětné, ovšem o životě teoreticky poučené redaktorky časopisu Amálie, která si uvědomuje tikání svých biologických hodin a svou neutěšenou situaci řeší psychoterapií. Pohádkový mýtus o Červené Karkulce ožívá na vesnici v postmoderní literární hře Cestou špendlíků nebo jehel, „kterou však chcete číst v bezpečí města“. Pryč z města nás vytáhne i děj novodobého vesnického románu Destrukce. Místo poklidného venkova však autor, sociolog Stanislav Biler, představuje svět v rozvratu.
Litera za knihu pro děti a mládež
Vše, co jste kdy chtěli vědět o lidské ruce, naleznete v bohaté publikaci Ruka – kompletní průvodce od Magdy Gargulákové. Autorka Marka Míková napsala příběh Kabát a kabelka plný fantazie z období koronavirové pandemie o dvou netypických zamilovaných hrdinech – kabátu a kabelce. Posledním z nominovaných děl je svérázně pojatý dokumentární zápisník Kráva Říčanová umělkyně-chovatelky Terezy Říčanové.
Moleskine Litera za poezii
Nominace na Literu za poezii si vysloužili Klára Goldstein se svou čtvrtou sbírkou Falkenfrau, ve které se zabývá nemožností plného vyjádření vnitřních stavů a pocitů, Josef Hrdlička za Předky kostí tematizující pomíjivost nebo překladatel Vladimír Mikeš s epickými básněmi Odkud to přichází?.
Aktuálně.cz Litera za publicistiku
Kniha GOTT hudebního publicisty Pavla Klusáka vypráví příběh muže, který možná jako první v Československu pochopil, jak se dělá sláva, a črtá přitom plastický obraz společnosti a kultury Československa od padesátých do devadesátých let minulého století. Alexandr Mitrofanov v knize Mrazík s pendrekem v ruce popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Pozoruhodná kniha rozhovorů Pro smrt uděláno přináší dvacet šest rozhovorů o smrti. Otevřená, přátelská, často i veselá atmosféra rozhovorů „o posledních věcech člověka“ čtenáře překvapí.
Litera za naučnou literaturu
Publikace Civilizovaná žena – Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury Martiny Pachmanové obsahuje tematické, podrobně zpracované kapitoly (zahrnující umění, módu, domácnost, politiku, sport, technologie) kriticky zhodnocují, jakými podobami procházelo odpoutání obrazu ženy staré epochy k obrazu ženy emancipované. Každá kapitola je navíc doplněna několika příklady osudů konkrétních žen (i mužů). Kniha Útěk z Leopoldova I.-III. je mimořádnou sondou do života společnosti v padesátých letech 20. století. Líčí dobové souvislosti, místní a časový kontext, vývoj vězeňského systému, ale hlavně se na tehdejší události dívá se znalostí a s vylíčením osobních příběhů lidí – domnělých či skutečných oponentů komunistického režimu, kteří by se do Leopoldova v demokratických poměrech nikdy nemohli dostat. Mimořádná kniha Ohroženi hmyzem? Neobvyklá setkání po 40 letech našeho zasloužilého odborníka v oblasti chemické komunikace, fyziologie a etologie hmyzu Jana Žďárka na vysoké odborné úrovni popularizuje nejnovější informace tohoto oboru. Svým způsobem navazuje na autorovu publikaci Neobvyklá setkání, vydanou roku 1980.
DILIA Litera za debut roku
Debutová sbírka Nely Bártové naznačuje svou poetiku už titulem Na konci chodby je ráno – básně (sevřené miniatury i takřka hrabalovská hospodská pásma) vyvolávají atmosféru nekončících mejdanů a drogových jízd. Jádrem mnoha textů je vyposlechnutá řeč. Moderní legendu o senzitivním, nadaném Romanovi, který se cítil od světa natolik odtržený, až se začal měnit v rybu, vypráví ve své knize Chlapec s rybí hlavou autorka Eliška Beranová. V rozlehlém, rozsahem i záběrem velkoformátovém románovém obrazu Tajemství vypráví Tereza Dobiášová příběh Anežky České, jak „se asi nemohl stát“ – jak sama autorka v úvodu předesílá. Ale kdo ví? Tereza Dobiášová spřádá Anežčinu životní pouť od narození až po rozhodnutí vstoupit do kláštera jako spletitou cestu poznávání světa a sebe sama. Tajemství však není klasický historický román. Je to příběh, v němž historické události vnímáme tak, jak je prožívá Anežka, prostřednictvím emocí a myšlenek hlavní hrdinky, jíž je osudem a konvencemi předurčeno, aby se stala loutkou, figurkou v politické, dynastické hře.
Litera za překladovou knihu
Jacek Dukaj ve svém zkonstruovaném románovém příběhu Led vystavěl na takřka tisíci stranách paralelní svět a čtenáři jej předložil včetně jeho alternativní historie (jak by asi vypadalo dnešní Rusko, kdyby v něm ještě v roce 1924 vládli Romanovci?) Překladatelé Michael Alexa a Michala Benešová i při rozsahu tisíc stran odvedli skvělou práci a výborně se vypořádali jak s četnými novotvary a řadou rusismů, tak například s filosofickými, fyzikálními i technickými odbočkami. Celkově překlad působí plynulým a kompaktním dojmem. Snová romance Perník Helen Oyeyemi přináší příběh o dvou nekonvenčních ženách, Harriet a její dceři Perditě, v jejichž rodině se z generace na generaci předává recept na neobyčejný perník. Ve vynalézavém překladu Petra Onufera vyniká jazyková hravost i obrazová síla knihy a zůstává v něm zachována jedna z jejích hlavních kvalit, kterou je čirá radost z imaginace a vyprávění. Winterbergova poslední cesta Jaroslava Rudiše v povedeném a hladce plynoucím překladu Markéty Škultéty, který stylistickými prostředky postavy přesvědčivě charakterizuje, je cestou vlakem zmizelou zemí po stopách osudové lásky.
Magnesia Blog roku
Řecké štěstí je vysoce literární blog, který je radost číst. Každý den jedna krátká glosa či fejeton o drobných i velkých věcech bez klišé a patosu. Každý den střípek poznání otevírající oči, dílem díky nadání autorky Kateriny Panou, dílem díky síle plynoucí z kontrastu dvou různých prostředí (blogerka je Češka žijící v řeckém městečku Parga). Kombinace civilního, věcného jazyka a smysluplného obsahu je u textu psaného pro radost v digitálním prostředí zcela nevídaná.
Oprášený starý deník, nebo čerstvě vyfabulované zápisky? Hlas minulosti, či dílo fikce? Pokud však čtenář přistoupí na autorčinu hru, bohatě se mu odmění – vezme jej na dobrodružnou cestu časem, přinášející zábavu i poučení. Jeho průvodkyní se stane třiatřicetiletá dcera bývalého starosty „provždy německého a císaři věrného města Uničova“ Johanna Schischma. Píše se rok 1922 a její nepřikrášlené líčení života německého etnika na území nedávno vzniklého Československa rozhodně není opěvováním „starých dobrých časů“. Je přitom až s podivem, jak živý a barvitý obraz pojednávané doby skýtají tyto nedlouhé příspěvky (čítající do roku 2017 maximálně 140, poté 280 znaků), psané – samozřejmě česky – s obdivuhodnou vytrvalostí a pravidelností už celých šest let (a mapující tak uničovské dění od roku 1916!). Poutavé vyprávění zahrnující jak veřejnou, tak intimní rovinu tehdejšího života se nadto vyznačuje nadmíru čtivou a zcela srozumitelnou formou, prostou archaismů i germanismů, a přitom oplývající kýženou starosvětskou atmosférou.
Blog Puberťačka před důchodem vznikl podle autorčiných slov „jako ventil na vypouštění přebytečné páry při péči o mámu s alzheimerem. Podobné jištění má každý kotel, u kterého hrozí výbuch z důvodu přetlaku. Tak proto.“ Alzheimeru se na blogu říká familiérně Ali a je to spolubydlící, který se do života autorčiny maminky i autorky samotné jednoho dne prostě nastěhoval. Nikoho se neptal. Zápisky o strastech spojených s nemocí jsou otevřené, upřímné, často mrazivé, ale skoro pokaždé humorné. Jde o humor černý, to se rozumí. A ačkoli je zde tato zákeřná nemoc všudypřítomná, čtenář má chuť číst příběhy s Alim dál a dál, aniž by se propadal do hlubší a hlubší deprese. Je to literatura plná voňavé i zapáchající člověčiny a neuhasitelné žízně po životě.
