Dárky z mojí kuchyně
S vánočními dárky pro některé členy rodiny je trochu potíž. I když je celý rok zarytě sledujete se zápisníkem v ruce, v listopadu zjistíte, že nápad na dárek nemáte zapsaný ani jeden, protože daná osoba zkrátka nic nepotřebuje ani nijak nestrádá. Když po ní naprosto zoufalí chcete nějakou nápovědu, odbyde vás slovy, že nejvíce si přeje vaše štěstí a zdraví. Jasně. Zařídím (ale s tím paraglaidingem fakt nepřestanu, babi). Co s tím? Moje obrázky byly dost nevzhledné už v době, kdy bylo ještě společensky přijatelné dávat k Vánocům rodině vlastní výtvarné pokusy, které oni museli potajmu likvidovat. U mně proto momentálně vítězí tzv. „jedlé dárky“.
Jedlé dárky mají několik výhod:
- nemusíte být zrovna zruční, přesto zlvádnete vyrobit celkem pohledný dárek
- nebudou obdarovanému dlouho překážet v bytě
- obětovali jste jim vlastní čas a námahu – a to se cení!
- elegantně se vyhnete nákupu dalších ponožek a získáte originální dárek
- neudělají vám velký průvan v peněžence
Autor Tereza Mec
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času.
Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.