Na jednom řeckém ostrově vyrůstá dívka, které říkají Kri-kri. Jako té horské koze žijící na Krétě, protože i ona je divoká, nespoutaná a s kozami v horách vyrůstá odmalinka. Její život plný svobody a mořského vánku však zničí druhá světová válka: ostrov obsadí Němci. Její dětství končí, navíc nečekaně otěhotní. Povídá se, že ženy v jejich rodu měly vždy jen jednu dceru, ale ona porodí v šestnácti letech trojčátka. Nacisté jsou na ostrově čím dál více agresivní, střílí ty, kteří se jim nelíbí, a berou jim všechno, co mají. Nastává hladomor a ostrované se nemají jak bránit. Osud Kri-kri a jejích dětí se proplétá s historií ostrova, který i po válce bojuje o přežití. Život místních včetně Kri-kri postupně čelí nástupu turismu, stavbám hotelů i zabírání půdy, která jim sloužila k obživě.

„Kri-kri proto s údivem pozorovala Spyridulu, jak každý večer dlaní smetala ze stolečku drobečky a shromažďovala je v plechovém hrnečku. Už v něm měla asi tři centimetry drobků.

„Když takhle sbíráš drobky týden, už se pak s nimi dá něco dělat. Až jich bude ještě víc, přidám k nim vodu. A kápnu tam trochu medu, jestli nějaký najdu,“ řekla a dodala: „Irini má recept na fazolovou polévku bez fazolí, musím se jí zeptat, jak se dělá.“

Němci a Italové sice odtáhli, ale na ostrově začal hladomor. Mrtvý byl pekař, všichni tři mlynáři, většina chlapů, kteří uměli lovit ryby. Zásoby byly vydrancované vojáky, kdo něco měl, dávno jim to musel odevzdat.“

Scarlett Wilková opět nezklamala. Ukázala nám, že zkrátka umí výborně psát a tak dokonale vtáhne do děje, že jsem si lámala hlavu nad tím, o jakém ostrově tedy píše. Zkoumala mapy a přemýšlela, kde tedy ta Kri-kri žije. Protože ona je skutečná, velmi v to věřím, v knize je to totiž mockrát naznačeno. Text hned na první stránce knihy ve vás vzbudí velké napětí a zvědavost. Píše se tu: „Nesnažte se z náznaků vypátrat, o který ostrov jde. Nedávejte si slova, věty a kapitoly do souvislosti s tím, co se dá najít na mapách a v cestopisech. Nedělejte to. Může to být nebezpečné…“

Jsem moc ráda, že se autorka vrátila k tématu Řecka, je to pro mě zkrátka srdcovka, a tak dozvědět se něco nejen o druhé světové válce na ostrovech, ale hlavně o nástupu turismu a pohledu na dění z opačné strany, je pro mnohé čtenáře velmi přínosný.

Říkali jí Kri-kri je výborný román, u kterého jsem se smála, plakala a napětím ani nedýchala. Najdete zde mnohé z historie, antických pověstí, trochu tajemna, moudrost, lásku i porozumění. Příběh je drsný, těžký, ale zároveň hrozně křehký. Kri-kri je svá od dětství až po stáří, má špatné vlastnosti, ale i ty dobré, jako každý jiný. Ale ona všechno ustála s kamennou tváří sobě vlastní, stále chtěla být divoká a volná jako ty kozy v horách, se kterými souzněla, i přesto, že se s ní osud nemazlil. Přečtěte si tuto knihu, je opět skvělá. Scarlett Wilkové zase tleskám a děkuji za krásný čtenářský zážitek. Už se moc těším její na další knihu.