Zamilovaný vinopalník aneb Jonasson opět baví
Píše se rok 1852 a chudé městečko Småland se potýká s hladem, bídou, revolučními myšlenkami a také se svým hamižným hrabětem Bielkegrenem. Právě v tomto zanedbaném městečku žije i mladý sedlák Algot, který byl zprvu synem úspěšného chovatele prasat, tedy než je hrabě o všechno připravil, a teď mu po otci zbyl jenom zakázaný destilační přístroj. Ten se v kraji, kde se domácí kořalka pije po litrech, náramně hodí. Sice je to značně nebezpečné podnikání, ale třeba mu s tím pomůže tiskař Zimmermann a jeho sličná dcera, které nedávno potkal. Jejich seznámením se odstartují události, které jsou snůškou zmatků, lumpáren i absurdních situací a někomu otočí život hodně naruby.
„Hrabě se v celé té situaci jen stěží orientoval. Stál před ním syn prasečkáře – ten kluk, co se stal pachtýřem, zlodějem chalupy… a teď i apatykářem?
To určitě. Algot Olsson nebyl o nic víc apatykář než hrabě osobně. Byl to šarlatán!“
Autor se tímto humorným románem vrací zpět do hvězdného svitu Stoletého staříka, protože s vinopalníkem opět navazuje na celkem jednoduše vystavěný děj, který ale zdobí neuvěřitelné množství absurdit, ironie i dobře mířeného sarkasmu. Jeho příběh i styl vyprávění se stále drží stejně nastavené šablony předchozích románů, v kterých velmi často hrají ústřední roli náhody. Já osobně tento jeho charakteristický rys vítám. Přesně vím, do čeho jdu a že nemusím řešit jeho novou polohu, když ta předešlá tak dokonale funguje.
Příběh nabízí několik málo postav a v této vybrané společnosti vám bude tuze dobře. Všichni mají na jazyku přilepenou ironii nebo naivitu a neuvěřitelný talent dostávat se do těch nejabsurdnějších situací. Krátké kapitoly nahrávají svižnosti a jednotlivá vlákna vyprávění se pomalu, ale jistě mění v celek, který do sebe dokonale zapadá a otáčející se soukolí náhod se dovršuje uspokojivým vyvrcholením.
Román Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj je přesně tou pravou volbou do chmurných dnů, kdy se vám nic nedaří a vaše rozpoložení je totálně na nic. Kdo jiný by vás z této nálady měl vytáhnout než sedlák, který uměl kydat hnůj, dokázal se zamilovat a způsobit panstvu pohromu, a jehož pálenka dokáže zahnat všechny splíny stejně jako román tohoto švédského autora?
Veronika Esserová je blogerka a milovnice dobrých příběhů. Vystudovala umělecký obor a knihy ji provázejí celý život. Jako blogerka působí už téměř deset let a její knižní záběr nezná mezí – s nadšením čte společenské a historické romány, detektivky, thrillery, fantasy i mnoho dalších žánrů. Literatura je pro ni vášní i každodenní inspirací a největší radost má, když v někom probudí chuť číst a objevovat v knihách sami sebe. Čtení vnímá jako útěk z reality i dobrodružství, které začíná pokaždé, když otočí stránku.
