Tři ženy. Každá z nich žije v jiném století, a přesto je cosi spojuje. Možná je to houževnatost, možná je to láska k přírodě a možná jsou to podivné geny, které se dědí… Tyhle DIVÉ ŽENY nemají na růžích ustláno, ale rozhodně mají odvahu a kuráž jít trnitou cestou svých životů i předků.

KATE, 2019 Kate se za sebou rozhodla všechno nechat a prchnout z Londýna do domku v Cumbrii, který zdědila po své pratetě. Netuší však, že dům ve svých útrobách už od dob honů na čarodějnice v 17. století ukrývá nečekané tajemství.
VIOLET, 1942 Violet raději sbírá brouky a šplhá po stromech, než aby si nechala vštěpovat, jak se má správně chovat mladá dáma. Až do chvíle, než jí řada šokujících událostí navždycky změní život. ALTHA, 1619 Altha je souzena za čarodějnictví a za vraždu místního statkáře. Její ve vsi všeobecně známé, nepřirozené spojení s přírodou a zvířaty představuje hrozbu, kterou je třeba jednou provždy vymazat z povrchu světa. Divé ženy však patří do přírody. A nelze je zkrotit... V tomto dechberoucím románu o ženské houževnatosti a obrozující síle přírody se napříč pěti staletími splétají příběhy tří žen.

Poutavý román Divé ženy v sobě ukrývá intenzivní vyprávění o „podivných“ ženách, kterým na rameni sedí vrána, příroda je k sobě vábí magickou silou a hmyz i brouci je milují. Pokud vám tohle přijde trochu neobvyklé, nemusíte mít obavy, je to jen část magie, která citlivě a nijak přehnaně doplňuje příběh o silných ženách vydaných napospas společnosti, odmítavosti i zažitým předsudkům. Jejich boj za svoji osobní svobodu, místo k žití i šťastný život se stává náplní románu, který vás dokáže uchvátit a nadchnout svým silným a citlivým vyprávěním.

Příběh je veden ve třech dějových linkách a všechny pojí ženské představitelky a jejich nelehký životní úděl i nezměrná odvaha nepodléhat předsudkům, společnosti ani tyranům. Všechny tři dějové osy jsou stejnoměrně záživné a mají čtenářům co předat. Ať už je to linka ze současnosti, z období 2. světové války, či z roku 1619, tyhle ženy si prošly křivdou a trnitým údělem, aby se osvobodily od vlastní minulosti a našly svá pouta, zázemí i ukotvení.

Čarodějnice. To slovo se z pusy plazí jako had, odkapává z jazyka jako hutný černý tér. S matkou jsme tak o sobě nikdy nesmýšlely. S tím slovem totiž přišli muži. Dává moc těm, kdo ho užívají, ne těm, které popisuje. Staví šibenice a hranice a mění živé, dýchající ženy v mrtvoly.
Ne. To slovo nám bylo cizí.
Dlouho jsem netušila, co si matka o našich darech myslí. Už od malička jsem ale věděla, co se ode mě očekává. Pojmenovala mě přece Altha. Ani Alice, vznešená žena, ani Agnes, beránek Boží. Altha. Léčitelka.

Autorka píše velmi příjemným stylem, který se vám okamžitě trefí do noty. Tato kniha je jejím prvním románem a je neuvěřitelné, jak vyspělou a vypsanou formou je pojata. V rozumném poměru střídá popisné části, které usnadňují čtenáři přístup do časového období i anglického prostředí, s nadupanými zápletkami, kde o akce, nebezpečí a napětí není nouze, a ještě si stihne odskočit do tajů životních mouder, kterými prokládá své nádherné vyprávění.

Pokud bych měla z tohoto románu vypíchnout nejdůležitější pojem, pak by to byla příroda. Sepjetí, které hlavní hrdinky s tímto magickým a živým světem mají, je autorkou neuvěřitelně krásně popsáno a vy cítíte ono křehké pouto, které se může kdykoliv přetrhnout. Stačí jen přestat naslouchat a příroda se před nimi uzavře a nevpustí je do tajů, z kterých braly své prostředky k léčení, obživě i čisté radosti. Nepochopení této blízkosti pak vedlo k jejich osočování z čarodějnictví, které se stalo hlavní náplní pro dějovou osu z roku 1619.

Román Divé ženy se mi moc líbil a věřím, že toto podmanivé a čarokrásné vyprávění o odvážných ženách, které mají prý v srdcích přírodu, nadchne i vás.