Knižní série Odkaz Dračích jezdců (ODJ) byla mé dětství a věřím, že mnozí to měli stejně. Dobrodružství chudého chlapce a jeho milovaného draka, boj dobra a zla, přátelství na celý život… Tím ale tato legendární série nekončí a já jsem velmi ráda, že Christopher věnoval svůj čas postavě mému srdci blízké, a to Murtaghovi!

Příběh navazuje časově na události jeden rok po knize Inheritance (čtvrtý díl), kdy se hlavní postava, dračí jezdec Murtagh, se svým drakem Trnem potlouká světem, ve kterém pro ně dva není ani místo, ani bezpečno i přes to, že zlý král byl svržen. Nálepka vyděděnců jim prostě zůstala a očividně zůstane již navždy. Ačkoliv by si kdekdo myslel, že nastaly časy klidu a míru, opak je pravdou. Po celé zemi se začínají šířit zvěsti o pukající zemi a zápachu síry, jež se vznáší ve vzduchu. Ve stínech Alagaësie opět číhá něco nebezpečného a zlého a Murtagh rozhodně nemá v úmyslu stát stranou a nechat zlo pohltit vše, co bylo tak těžce zachráněno a nově vybudováno. Vydá se tedy se svým věrným dračím společníkem na epickou cestu do známých i neprobádaných krajů, kde bude muset využít všech svým hračiček z arzenálu zbraní, aby našel a oklamal záhadnou čarodějnici, která je mocnější, než si vůbec kdy společně s Trnem myslel.

Po popisné i dějové výstavbě je tato kniha v mnohém podobná svým předešlým sestrám, ale to jí na kráse vůbec neubírá. Dá se říct, že ačkoliv Paolini vsadil na jistotu, nebyla to prohra, alespoň ne pro mě. Navíc se můžete těšit na jinačí mapu Alagaësie, jejíž jednotlivé názvy musíte vyluštit podle klíče na konci knihy, a další doprovodné ilustrace a slovník pojmů.

Musím přiznat, že bylo těžké se vracet k „sérii“ takových to rozměrů (CH. P. tento díl nepovažuje za pátý, ten má v plánu teprve napsat a bude časově o něco později po čtvrtém), bála jsem se, že to bude průšvih, přece jen mi není už 12 let. Pro mnohé, dle recenzí, bohužel byl, ale u mě asi vyhrála velká dávka nostalgie a emocí… Postavu Murtagha jsem odjakživa měla ve velké oblibě a dostat šanci prozkoumat jeho myšlenkové pochody, emoce a vzpomínky – k nezaplacení! Jeho pasáže prodchnuté vzpomínkami na děj z ODJ plné utrpení, bezmoci, manipulace, ale i bezmezné lásky ke svému dráčkovi… Lámalo mi to srdce.

Rovněž mě mile překvapilo, že Murtagh dokázal fungovat jako samostatná kniha, která však ne všechny dějové linie měla vyřešené, takže se nabízí otázka: Kdy bude další díl o synu zrádce?!

Kdo jste četl povídkovou sbírku Příběhy z Alagaësie – Poutník, čarodějnice a červ, tak Vám jistě při čtení první kapitoly M. bude děj hnedka povědomý. Knize totiž první povídka z uvedených Příběhů posloužila jako takový základ (Příběhy z A. budou mít rovněž své knižní pokračování.).

Za mě byl odjakživa Murtagh asi tou nejpropracovanější postavou – jedná se o morálně šedý charakter, který je na jedné straně odvážný, obětavý a oddaný, ale na druhé umí být nemilosrdný, záludný až zlý. I zde občas zahlédneme jeho staré já (pouze okrajově), jelikož jeho charakterový vývoj se prozatím nezastavil/nezpomalil a myslím, že poběží už navždycky, jelikož šrámy na duši se hojí sakra dlouho.

Abych nezůstala jen u ponurých myšlenek, můžete se těšit na nezanedbatelnou dávku akce, napětí, překvapení i zvratů, neobyčejného putovního dobrodružství, přátelství až za hrob, pocitů radosti, lásky i sounáležitosti, ale též i bezmoci, selhání či zklamání. Dále na staré známé postavy, ale i na několik nových.

Zápletka byla celkem originální s mysteriózním a „prorockým“ nádechem, se špetkou náboženství, rituálů a samozřejmě nechyběla ani magie. V příběhu bylo dost prostoru jak na hlavní postavu a jeho současný i minulý „život“, ale rovněž na cestování za záchranou světa.

Co k tomu říct dál? Přečtěte si to a zamilujte se znovu a znovu do těchto příběhů a hrdinů!