J. Tudor nemusím dlouze představovat. Kříďák, Jáma, Ti druzí, Upálené. Již brzy Závěj, ale nyní povídkový soubor Škvíra. Buď jste sami některou z knih četli, chystáte se nebo máte jen minimálně autorčino jméno zasunuté někde v podvědomí. Vždyť kdo by neznal mistra hororu Stephena Kinga – a Tudor je taková jeho „menší kopie“.

Škvíra obsahuje kolekci jedenácti zvláštních, nevysvětlitelných povídek. Každá jednotlivá je obestřena různou dávkou mrazivé temnoty ukrývající před světem něco zlého a odporného. Ovšem jedno mají společné – důraz na různorodé prostředí a zápletky s post-apo jádrem.

Určitým osobitým stylem vám každá povídka představí konec světa plného nebezpečí. Těšit se můžete na vrahy, přeludy, monstra, zamořený či jinak zdevastovaný svět včetně jeho postižené společnosti, strašidelný dům ukrývající ledacos v temnotě, inspiraci zmíněným Kingem v jednom morbidním kousku, povídkový odkaz na autorčinu knihu Jáma skrze tehdejší vedlejší postavu, smrt, vinu, vražedný vir či neutuchající boj o přežití…

Top povídkou za mě byla s názvem „Poslední chod“. Té nechybělo absolutně nic. Dočkáte se uceleného příběhu, který měl hlavu a patu. Těšit se můžete na monstra a touhu přežít za každou cenu.

Většina povídek byla průměrného rázu (pár i podprůměrného) – ať už tématem, či absencí prostoru pro rozvoj – na pár stranách se toho dělat moc nedalo. Rozhodně ale každá byla příjemně, děsuplně oddechová. 

Co mě krom uvedené „top“ povídky ovšem zaujalo, byly samotné úvody ke každé z nich. V těch autorka vysvětluje inspiraci dané tematiky – vliv osobních problémů a zažitých situací z reálného prostředí. Tato propojenost fikce s vlastním životem byla značně znepokojující, ovšem zajímavá.