Knižní recenze

Chaloupko, chaloupko, tak je mi vhod

Chaloupko, chaloupko, tak je mi vhod
Márinka je na první pohled holka jako každá jiná. Ráda si hraje, běhá po rozkvetlých loukách a hledá nové kamarády. Společně s babičkou bydlí v malé chaloupce u lesa. Až na to, že chaloupka má muří nožky a její babička není nikdo jiný, než samotná baba jaga, která doprovází zemřelé duše na onen svět…

Chaloupka na muřích nožkách je pohádka pro starší děti, co se po nocích rády bojí a dobrovolně se zachumlávají pod peřinu se strašidelnou knížkou. Stejně jako kupříkladu Malého prince si ji přesto vychutnají i dospělí, kteří si touží na chvilku oddechnout u tajemného čtení. Příběhem nás doprovází již zmiňovaná Márinka – dvanáctiletá dívka, která žije společně se svojí babou a opeřeným kamarádem Krákem v chaloupce na muřích nožkách. Naši hlavní hrdinku čeká nelehký úkol. Být strážkyní Brány a vyprovázet zemřelé není žádná legrace. Jenže co když chce Márinka od života víc, než jen kráčet ve stopách své babičky?

Co se týče postav, nejvíce se mi líbila právě Márinčina babička – obávaná baba jaga. Zlá mýtická bytost, co číhá v lesích a požírá děti. Až na to, že vůbec! Pokud čekáte klasické zpracování této folklorní mytologické čarodějnice, asi budete zklamaní. Mně se však nevšední jaga líbila. Je zde vyobrazena jako laskavá, empatická žena, která se stará o svou vnučku a zároveň zastává velmi důležitou roli, a to převádění zemřelých na onen svět. Napříč příběhem potkáváme spoustu zajímavých a různorodých postav, které postupně napomáhají k Márinčině osobnostnímu vývoji. Ze samotné hrdinky jsem byla zpočátku trochu na vážkách. Márinka je tvrdohlavá, svérázná a vznětlivá. U spousty jejích rozhodnutí jsem bědovala, ale v průběhu jsem pochopila podstatu jejího charakteru. Hlavní postava je skoro až ztělesněním dospívání, spojeného se všemi radostmi i strastmi, které k němu bezpochyby patří. A tak jsem si k ní poměrně za krátkou dobu vybudovala velmi kladný vztah a soucítila jak s jejími touhami, tak i obavami, hněvem a nepochopením.

Sophie Andersonová má úžasný dar vyprávění. Děj může navenek působit jednoduše, ale poselství, jež si nese, je hlubší, než se na první pohled zdá. Opravdu jsem nečekala, že by mě svými zvraty dokázala překvapit dětská knížka, a ejhle. V díle se setkáváme s velmi citlivými, avšak důležitými tematy, které se týkají smrti, ztráty, osamělosti a nepochopení. Příběh je nejen plný emocí, ale především surové reality, a to i přesto, že se jedná o svět plný nadpřirozena a magie. Ve svém nitru skrývá nejednu životní lekci a radu, která po přečtení přijde vhod nejen dětským, ale i dospělým čtenářům.