Thriller Kořist vás zavede do islandské divočiny. Mohli bychom klidně říct, že zde lišky dávají dobrou noc. Ale je tak pustá a děsivá, že tu ani o lišku nezakopnete. Snad jen o zapomenutého soba, který sníh, mráz a vítr považuje za normu svého kočovného života. V bílé samotě je nalezeno pět mrtvých těl. Okolnosti jejich smrti jsou záhadné stejně jako události, které jí předcházely.  

Sugestivní popis severské pustiny vám nažene husí kůži od prvních stran. Po pár kapitolách budete mít pocit, že vám vítr hučí kolem hlavy a instinktivně si přitáhnete deku víc k bradě.

Parta dobrodruhů ve stanu si koleduje. Znudění pozéři bez zásadnější motivace berou výlet pod stan jako jedno z dalších dobrodružství. V různorodé partě je každému jasné, že v pustině jste především sami se sebou. To si dobře uvědomují i další postavy příběhu, které v nehostinné krajině pátrají po ztracené pětici a následně se podílejí na objasnění okolností tragédie.

Pro ty, kdo se ještě nebojí a přišlo by jim to málo, je tu vedlejší příběh. Před mnoha lety se v těchto místech utopila malá holčička. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nevědomostí a pochybami. A kdyby se na stejném místě stejným způsobem neutopil zrovna nedávno vědecký pracovník, nebylo by to ono.

Kroky, hlasy, vyzvánění odpojeného telefonu, podivné náhody...

Je to přesně ten typ knihy, díky které si uvědomíte, jak jste rádi, že je jaro. Protože vylézt za šera do sněhu pro vás bude nadlouho problém.