Fika je naprosto specifické švédské slovo. Znamená přestávku na kávu a něco sladkého k zakousnutí. Fiku si můžete udělat v práci i doma, není nic lehčího a báječnějšího. A právě podle tohoto švédského fenoménu pojmenovala Kristina Lund, známá dík svému blogu jako Děvče u plotny, svoji první kuchařku.

Ve sladké kuchařce najdete převážně recepty na dobroty (nebojte se, o masové kuličky lepší než od prodejců nábytku nepřijdete) rozdělené do sekcí podle ročních období. To není náhoda. Švédové totiž dbají na konzumaci sezónních surovin. V létě je čas na dezerty s jahodami, na podzim s jablky a v zimě přichází na řadu perníčky. A se stejnou logikou postupovala i autorka. Mimo tradičních švédských receptů se v kuchařce dočtete i o historii pečení ve Švédsku, tradicích spojených s jídlem a historii kávy ve Švédsku. Ta totiž k pravé fice neodmyslitelně patří. Švédové jsou dokonce druhými největšími konzumenty kávy na světě, v těsném závěsu za Finy. I když žádné exotické suroviny ani speciální nástroje k přípravě švédských dezertů potřebovat nebudete, přesto Kristina Lund zařadila na začátek své kuchařky vysvětlení surovin a vybavení. A čtení je to opravdu zajímavé. A i když sleduji blog Děvčete u plotny, díky této kapitole, mi byly některé věci objasněny – například proč do tradičních skořicových šneků Kristina Lund přidává sůl. Moje nejoblíbenější recepty z blogu jsou nešvédské, zbožňuji mrkvové rohlíčky s povidly, jahodový raw dort nebo mascarpone dort. Kuchařka je však natolik pestrá, že jsem neměla problém si vybrat ten pravý recept. Mimo kynutých švédských šneků, jejichž první várka byla poněkud rozpačitější, protože jsem byla ještě trochu neohrabaná s dávkováním kardamonu, můžu doporučit čokoládové kuličky. V kuchařce jsou zařazeny do sekce jaro, podle mne ideálně poslouží jako vánoční cukroví. Chutnal mi i sýrový a jablečný koláč a můžu je směle doporučit i vám. Naprosto stejně jako v pekárně ve Švédsku dobroty z kuchařky Kristiny Lund chutnat nebudou. Zredukovala v nich totiž cukr. Je to proto, že Švédové sladí opravdu hodně. Dokonce i chleba u nich chutná sladce, buď se do něj přidává přímo cukr nebo se sladí sušeným ovocem. Tenhle národní zlozvyk je zřejmě způsobem chladem a tmou, které v zemi panují velkou část roku. Já sama jsem zatím švédské originály nikdy neochutnala, ale zřejmě bych z nich zažila cukrový kolaps, neboť jsem cukr v receptech z kuchařky ještě mírně redukovala. Dokonce jsem ani, narozdíl od autorky a Švédů, nepoužívala na dozdobení tradiční perlový cukr. I když jsem tuto, u nás vzácnost, zahlédla v běžném německém supermarketu. To ale, milí čtenáři, berte jako osobní asketismus, i se správným dávkováním recepty rozhodně nepatří k přeslazeným (na to tu máme jiné kuchařské mistry). Kristina Lund je rozhodně talentovaná – vystudovala Skandinávská studia na Masarykově univerzitě v Brně (o fenoménu fika psala bakalářku, v diplomové práci se věnovala překladu švédských receptů do češtiny), měla vlastní cukrářskou provozovnu, vede úspěšný foodblog s výborným foodstylingem a nyní vydala kuchařku, která je „must have“ pro všechny milovníky severských zemí i ty, co si jen chtějí ozvláštnit nedělní odpolední kávu. Kuchařku navíc doprovodila i vlastními kresbami. Přestože jsem velkým fanouškem Děvčete u plotny, k nové kuchřce mám výhradu. Vůbec se mi nelíbí použitý papír. Nevím, zda byl vybrán z úsporných (kuchařka byla vydána díky financování na Hithitu) nebo ekologických důvodů, ale lesklý křídový by fotkám slušel více. Takto mají dost nejasné kontury. I přes tuto drobnou výhradu je pro mne kuchařka Kristiny Lund rozhodně vrcholem podzimu. A to nejen proto, že právě podzim je ideální dobou na to udělat si fiku a něco sladkého zakousnout. A není třeba pro to hned jezdit do Ikei.