Představte si, že jste uvězněni v domě, bez možnosti cítit slunce, vítr, déšť. A to dlouhých deset měsíců, jen pár místností, léky a víno. Ze mě by se buď stala alkoholička, nebo blázen. A u Anny Foxové jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli není obojí.

Za její izolaci může Agorafobie, panický strach z otevřených prostor.

Celé dny tráví ve skvrnami posetém županu, se sklenkou Merlotu v jedné a léky proti úzkosti druhé ruce. Dny jí zpestřují pouze návštěvy psychoterapeuta, fyzioterapeutky Biny a internetová diskuze, ve které radí stejně nemocným, jak se s nemocí vyrovnat. Jako bývalá psychiatrička je v tém víc než zběhlá, jen sama sobě nedokáže pomoci. Její nemoc způsobila nehoda, po které z jejího života mizí manžel Ed i osmiletá dcera Olivia.

A ještě jednu zálibu má.

Sleduje svým fotoaparátem sousedy, chcete-li, šmíruje. Hodiny dokáže prostát u okna a o svých sousedech ví vše. Zdá se to jako neškodné, ovšem jen do chvíle, kdy se do protějšího domu nastěhuje rodina Rusellových se synem Ethanem. Právě s ním navazuje velmi křehké pouto po tom, co ji navštíví. Ovšem dům číslo 207 se jí stává osudným. Přes hledáček vidí, co by vidět neměla a její svět mezi zdmi se pomalu hroutí. Zdá se, že přichází o rozum, že trpí halucinacemi a bludy a není nikdo, kdo by jejím slovům věřil.

Jak ráda bych naznačila z příběhu víc, ale bohužel nemůžu.

Připravila bych vás o to potěšení odkrývat neuvěřitelné spiknutí a zákeřnosti. Žena v okně je za mě nejlepší thriller, jaký jsem letos vůbec četla. Nebudu se rozplývat nad rychle se střídajícími kapitolami, je prostě dokonalý. Stránku za stránkou čtete o utrpení, jakému je Anna vystavena a nevíte, zda s ní soucítit nebo jí mít za zlé, jak vzdává svůj boj. Váháte, co je pravda a co se opravdu stalo. A.J.Finn dokázal nemožné. Přivedl mě k naprostému údivu, když mi nabídl konec, jaký jsem opravdu nečekala. Přečtěte si knihu, o které i Stephen King, mistr horou, prohlásil, že nelze odložit.