Paula poslední dobou svůj život jen přežívá, trpí depresemi a tuší, že se dostala do stavu, ze kterého nelze ven. Při tragické nehodě zemřel její milovaný malý bratříček Tim. Ze společenské a veselé Pauly se stává osoba, která se straní lidí a nechce s nikým komunikovat, ani s rodiči. Jednou v noci, když jde navštívit bratra na hřbitov, potká Helmuta. Starého pána, morouse, který jí, i přes svojí mrzutost, vlije do žil život. Jejich cesty se shodou náhod spojí a vyrazí dohromady na dobrodružnou cestu karavanem, kde společně dojdou k sebepoznání a smíření…

„Jak hluboko se musím ponořit, abych našel rybu Tima, kterou ještě nikdo neobjevil?“ zeptal ses mě krátce před smrtí.

„To nevím, ale v hlubokém moři je toho ještě spoustu neobjeveného. Určitě tam plave hodně potencionálních rybiček jménem Tim.“

„Nemohla by ses potápět tak hluboko, dokud neobjevíš novou rybu?“ „Nó, tak na to asi budu potřebovat tým lidí a podvodního robota, ale teoreticky by to šlo.“

„A pojmenuješ ji Tim?“

„Ano, pojmenuju.“

„A co když objevíš nového kraba?“

„Tak ho samozřejmě taky pojmenuju Tim, to je snad jasné.“

„Slibuješ?“

„Slibuju.“

Už při tomhle dialogu, který je v úvodu knížky, mi tekly slzy proudem. Vlastně i teď, když píšu, se mi zalévají. Tahle kniha je nádherná. Obsahuje nejen to, jak se Paula vypořádala se smrtí malého bratříčka, se kterým si byli tolik blízcí, ale také vzpomínky na to, co s Timem zažila, včetně těchto krásných rozhovorů o jeho milovaném moři a rybkách.

Paula se každý den noří pouze do vzpomínek na Tima a nedokáže normálně žít, až jedné noci potká Helmuta. Ten na hřbitově kope hrob. A tak za ním běží a ptá se, co tam proboha vyvádí. Helmut je veliký mrzout, ale jeho černý humor a situace, do nichž se dostává, jsou dokonalé. Paulu nový přítel vytáhne ze stereotypu všedních dní a ta se cítí líp. Vlastně i Helmut se cítí mnohem lépe. Oba ztratili někoho velmi blízkého a potřebují se s tím vyrovnat. A tak se vydají na společnou cestu karavanem, kde zažívají taková dobrodružství, trapasy a zážitky, o kterých se jim ani nesnilo.

Čtení jsem si moc užila, nejdřív jsem plakala, ale pak se smála a doslova prožívala každou stránku. Tisíce metrů ode dna je nádherný román, který vás vezme za srdce, za to vám ručím.