Přečtěte si rozhovor Joem Navarrem, který působil pětadvacet let ve službách FBI jako zvláštní agent a specialista na profilování pachatelů trestných činů. Je autorem bestselleru „Jak prokouknout druhé lidi“ a letos na jaře mu v České republice vyšla kniha Nebezpečné osobnosti - Jak je odhalit a chránit se před nimi. V rozhovoru se dozvíte, v čem vám jeho nová kniha může pomoci.

Ve své nejnovější knize se věnujete tzv. nebezpečným osobnostem. Co si pod tím označením můžu jako čtenář představit?

Termín nebezpečné osobnosti jsem zvolil ze dvou důvodů, jednak proto, že psychologové často používají označení, jako například psychopat, kterým většina lidí nerozumí, a jednak proto, že jsem chtěl čtenáře upozornit na osoby, které nám nejčastěji ubližují nebo nás zneužívají ve fyzické, emocionální, psychické nebo finanční rovině.

Co vás vedlo k tomu tuto knihu napsat?

Ze všech knih, které jsem napsal, jsem tuto chtěl napsat jako úplně první, ale nedařilo se mi najít vydavatele, kterého by zaujala. Chtěl jsem, aby tato kniha vyšla jako první, protože jsem cítil, že je nejdůležitější ze všech a může zachraňovat lidské životy. Od vydání knihy dostávám e-maily od lidí z celého světa, kteří si konečně mohli ověřit, co prožívají, nebo kterým se podařilo uniknout nebezpečným osobnostem, které jim ubližovaly. Kéž bych tak jen tu knihu mohl napsat o čtrnáct let dříve.

Kéž bych tak jen tu knihu mohl napsat o čtrnáct let dříve.

Komu je kniha určená?

Jedna žena, která za sebou měla zkušenost oběti, prohlásila, že kniha by měla být povinnou četbou pro každého člověka staršího patnácti let, když si hledá novou známost, uvažuje o uzavření manželství, nastupuje poprvé do práce nebo musí čelit na první pohled náročným pracovním, rodinným nebo obchodním vztahům. Knížka je skutečně určena všem, a proto jsem se také snažil vyhýbat odborným lékařským výrazům.

V čem si myslíte, že tato kniha čtenářům nejvíce pomůže?

Kniha otevírá čtenářům oči a upozorňuje je na chování, které v minulosti sice možná omlouvali, ale s tím, jak se stupňovalo, si uvědomili, že mají co do činění s člověkem, který jim může ubližovat. Když nás někdo uhodí, snadno poznáme, že se jedná o nebezpečnou osobnost, ale pokud jsme vystaveni nebezpečí v méně nápadné formě, například když se objevuje s časovým odstupem nebo když nás někdo znevažuje či ponižuje, nebývá hrozba tak jednoznačná. A právě o tom je tato kniha – nabízí čtenářům velmi podrobné popisy nebezpečného chování, díky nimž si možná poprvé uvědomí, že je nad jejich síly, aby situaci sami vyřešili nebo změnili, a že v přítomnosti nebezpečné osobnosti budou vždy trpět. [caption id="attachment_163" align="aligncenter" width="1024"] Knihy, které vyšly v ČR[/caption]

Je riziko, že se v našem okolí pohybuje nebezpečná osobnost, skutečně tak vysoké?

Ano, protože ze všech provedených výzkumů vyplývá, že psychopati tvoří přibližně jedno procento populace a lidé s takzvanou disociální poruchou osobnosti tvoří přibližně čtyři procenta populace. S těmito lidmi se nejčastěji setkáme ve vězení, protože mají největší podíl na objemu trestné činnosti, ovšem to je jen jeden typ osobnosti, který v knize označuji jako predátor. V knize ale popisuji celkem čtyři typy nebezpečných osobností a je pravdou, že tito lidé jsou všude kolem nás. A když se dostanou k moci, ať už jako vysoce postavení manažeři firem nebo vládci států, trpí všichni jejich podřízení.

Dozvíme se v knize i to, co máme dělat ve chvíli, kdy ve svém okolí rozpoznáme potenciálně nebezpečnou osobnost?

Kniha vysvětluje, jakého chování bychom si měli všímat, ale také pomáhá čtenářům pochopit, jakému nebezpečí mohou být vystaveni, co mohou udělat pro to, aby těmto jedincům zajistili odbornou pomoc, a jak s nimi jednat a vycházet. V tomto směru je kniha velmi konkrétní.

Jak se vlastně z dobrého člověka stane nebezpečná osobnost? Je to něco, co v sobě máme od narození, nebo to ovlivňuje výchova, prostředí, frustrující zážitky…?

Této tematice jsem se záměrně vyhýbal, protože v odborných kruzích se stále živě diskutuje o tom, zda jsou tyto vlastnosti vrozené, zda vznikají až vlivem společnosti nebo zda se člověk takto chová proto, že v tom vidí určitý přínos. Bude vás ve chvíli, kdy vás někdo ponižuje, bije nebo okrádá o peníze, zajímat, proč je takový? Většinu lidí ne, protože v daném okamžiku je nejdůležitější přežití. I z toho důvodu jsem se této problematice vyhýbal. Existuje řada knih, které se věnují příčinám vzniku nebezpečných osobnostních rysů, ale toto je první kniha, která posoudí konkrétní chování z odborného hlediska a řekne vám, kdy vám hrozí nebezpečí a také jak velké toto nebezpečí je.

Kniha je psána v první řadě pro americké čtenáře. Myslíte si, že je v jiných zemích (např. u nás v České republice) situace stejná? Tedy že nebezpečné osobnosti jsou všude stejné, nezávisle na prostředí?

Knihu jsem nepsal výhradně pro americké čtenáře, je určena pro všechny čtenáře z celého světa. Píšou mi lidé z Německa, Číny, Vietnamu, Tchaj-wanu, Malajsie, Chile nebo Jihoafrické republiky a všichni potvrzují, že se setkávají se stejným chováním. Důvod je jednoduchý a souvisí s patologiemi mozku, které se projevují v osobnosti člověka a ve způsobu chování. Brutální diktátor se chová stejně kdekoliv na světě, muž, který je schopen znásilnit vlastní dceru, se projevuje stejně kdekoliv na světě – jedná se o jedince, kteří si váží jen sebe a znevažují ostatní, a v tomto ohledu představuje odlišný jazyk nebo kultura jen velmi malý rozdíl.

A na závěr povinná otázka pro náš magazín o knihách. Jaký typ knih rád čtete? A jakou jste četl naposledy?

Snažím se přečíst padesát až šedesát knih za rok. Čtu jen velmi málo beletrie, výjimkou jsou knihy od Gabriela García Márqueze, Johna Steinbecka nebo Johna LeCarréa. Většinou čtu o historii, například analýzu života Winstona Churchilla od Williama Manchestera, The Devil Drives od Fawn Brodieové a další. Alespoň jednou za tři roky si znovu přečtu Hérodotovy Dějiny. Poslední kniha, kterou jsem přečetl, je Lincoln: Tým rivalů od Doris Goodwinové. Mockrát děkujeme za rozhovor.