Recenze: Smrtná zima rozehrává svou mrazivou podívanou
Když zafoukají vichry La Prise, Smrtné zimy, všechno živé utichá. Jaký je život balancující neustále na hranici smrti, svázaný pravidly a předpisy a omezený vysokou zdí? To se dočtete v prvním dílu nové young adult série Kate A. Boormanové.
Emmeline žije v malé vesnici uprostřed lesů. Na první pohled by snad mohlo jít o příjemné místo plné vřelých vztahů, kde se všichni navzájem znají, ale opak je pravdou. Vesnička je spoutaná nejen vysokou zdí, která ji má bránit před nebezpečím, které se potuluje tam někde venku, ale ještě více přísnými pravidly, na jejichž dodržování dohlíží Rada v čele s váženým bratrem Stockhamem. Zvědavá dospívající dívka to má v upjaté puritánské společnosti extrémně těžké i proto, že její babička patřila mezi „vzpurné“, a poskvrnila tak celou svoji rodinu. Dokáže si Emmeline najít v nepřátelsky naladěné vesnici vůbec kdy své místo? A stojí o to? A jaká tajemství skrývají okolní lesy a jejich šeptající stromy?
Tajemství, které pohání vpřed
Smrtná zima vás možná nezaujme hned na první stránce. Ne, jinak. Zaujme vás prostředím, kde se odehrává a které je pro young adult romány vcelku netypické. Blíže neurčená puritánská společnost má svoje pravidla a zvyklosti, které vás bude bavit zjišťovat. Po několika prvních stránkách vám ale možná bude připadat, že je tempo vyprávění prostě moc pomalé. Že to neubíhá. Že se nic moc neděje. Na to mám jen jednu odpověď: vydržte. Ono to přijde. Smrtná zima není postavena na akci a dobrodružství, ale na atmosféře jakési záhady, která se rýsuje kdesi v pozadí. A žene dopředu nejen hlavní hrdinku Emmeline, ale i čtenáře. V tom, jak Kate A. Boormanová svůj příběh vypráví, je cosi magického, co vás přiková ke stránkám knihy a vy ji nebudete chtít odložit, dokud se nedozvíte, co za tím vším vězí. A vlastně ani po dočtení, protože víte co? Je to jen první díl a rozhodně nebudete mít odpověď na každou otázku, která se vám honí hlavou. Smůla. Právě tahle magická přitažlivost knihy vyvěrá z pečlivě budovaného napětí, které čiší z každé stránky. Od začátku je vám jasné, že tu něco nehraje, ale až s tím, jak příběh postupuje, zjišťujete, jak moc. Boormanová informace velmi přísně dávkuje a vždycky vám jich poskytne o chloupek míň, než je třeba, takže zběsile listujete stránkami v touze po odpovědích. A to je to, čím je Smrtná zima výjimečná.Tak trochu jiná kniha
Když jsem se totiž po dočtení zamýšlela nad tím, proč mě Smrtná zima bavila, zjistila jsem, že hlavním důvodem je to, že je tak trochu jiná. Odehrává se v jiném prostředí a jiné době než young adult romány, na které jsme zvyklí. Hlavní hrdinka Emmeline se od podobných postav odlišuje a zdá se být poněkud komplikovanější, její zvědavá povaha se vám brzy zavrtá pod kůži. Jiné je i tempo celého příběhu i celkové jeho vyznění. Smrtná zima pro mě prostě byla něčím novým. A musím podotknout, že i přirovnání k sériím jako Labyrint nebo Hunger Games nepřijde úplně šťastné. Nepodařilo se mi najít tu spojnici mezi akčním vražděním a poklidným plynutím tajemného příběhu dějin. Což je vlastně jednou z hlavních předností knížky. Ještě to tu nebylo. Smrtná zima ve mně zanechala až překvapivě silný dojem, je totiž dobře napsaná a autorka si hraje s jazykem na mnoha úrovních – třeba i tím, že do textu obratně vplétá francouzské výrazy a tím čtenáře ještě více vtahuje do svého malého světa izolované vesnice.Stojí to za to?
Stojí! Neopakovatelná atmosféra a sympatičtí, neprvoplánoví hrdinové dělají knihu velmi čtivou. Ačkoli se najdou tací, které neoslovila, zkuste ji. A ideálně teď, když je venku nepěkně a zima. Ještě lépe se tak vžijete do pocitů hrdinů, pro které je příchod zimy osudovou záležitostí.
Autor Kateřina Stupková
Ahoj, já jsem Katka! Nadšenec do knížek, filmů, seriálů, vlastně veškerého kulturního vyžití a taky do jeho zprostředkování ostatním. Protože mě baví psaní, studuji v Praze žurnalistiku, protože mám ráda literaturu, tak anglistiku-amerikanistiku a protože mě moc baví i angličtina a nejlepší knížky se vždycky lépe loví v zahraničí, tak také překladatelství.
Moje láska ke knížkám má kořeny už někde v miminkovském věku, kdy jsem bez pohádky zásadně nespala – a o dlouhých probdělých nocích se nedalo dělat nic jiného, než mi číst. Docela brzy jsem to vzala do vlastních rukou a pak předčítala dětem ve školce. Knížky mě provedly i povinnou školní docházkou, kde jsem věčně do jedné nakukovala pod lavicí. A teď se o nich snažím i psát a naučit se, jak se to dělá profesionálně. Čtu vlastně všechno od sci-fi a fantasy přes romantiku až k pohádkám, jen detektivkám jsem nikdy nepřišla úplně na chuť.
Věčně dělám tisíc věcí najednou a věčně něco nestíhám. Zásadně chodím pozdě a bez kofeinu nedám ani ránu. Obvykle mě potkáte v běhu ověšenou zavazadly, ale na knihu, dortík, kávu a přátele si vždycky čas udělám.