Přestože moderní technologie a dopravní prostředky zmenšily vzdálenosti, zůstává pro mnohé z nás Evropanů Čína tajemnou orientální zemí s fascinující kulturou a historií. Nizozemec Robert van Gulick a Francouz Fréderick Lenormand nesdílejí jen fascinaci starou Čínou a jejími dynastiemi, ale i bujnou detektivní představivost a smysl pro logiku. Jak jinak by totiž mohli tak zdařile popsat čínského okresního soudce ze 7. století a jeho příhody?

Soudce Ti – čínský Mirek Dušín?

Soudce Ti, jehož detektivní příběhy začal jako první vymýšlet výše zmíněný Nizozemec, skutečně existoval. Stejně jako jeho literární já byl okresním soudcem a později státníkem dynastie Tchang. Příběh soudce Ti- Žen-ťie nalezl v podobě tzv. lidového románu, což je zvláštní čínský literární útvar, jehož děj je zasazen do minulosti, pod názvem Slavné případy soudce Ti Robert van Gulick a přeložil do angličtiny. Dílo bylo na svou dobu velmi pokrokové, protože neobsahovalo v tehdy hojně užívané nadpřirozené jevy, ale detektivní příběh. Úspěch překladu pak inspiroval Nizozemce k napsání vlastních pokračování, v nichž se snaží zachovat původní styl vyprávění a vytvořit tak staročínské pokračování lidového románu. Spisovatelskou štafetu a postavu soudce Ti po něm převzal literárními cenami ověnčený„francouzský floutek“ Fréderick Lenormand.

Soudce Ti je typ Mirka Dušína staré Číny. Je důvtipný, svědomitý, má bystrý mozek a logický úsudek.

Soudce Ti pracuje v poklidném přímořském městečku Pcheng-laj. Protože zločinci tento kraj příliš nevyhledávají, začíná soudce stereotyp všedního dne poněkud nudit. Proto je nadšen, když mu přijde dopis od prefekta, v němž ho zve na schůzku v důležité záležitosti, o níž není možné psát podrobnosti. Jaké je však soudcovo překvapení, když po příjezdu do vřídelných lázní Pchien-fu zjistí, že není jediný, kdo byl na schůzku pozván. Navíc se nejedná o žádnou důležitou politickou či právní záležitost, ale o jakousi podivnou soutěž o uvolněné místo zdejšího okresního soudce, o které Ti vůbec nestojí. Což ovšem neplatí o ostatních soudcích. Tak v příběhu Půlnoční soud začíná série intrik, pomluv, lží a vražd mezi muži, jež by měli být morální chloubou společnosti. Soudce Ti je typ Mirka Dušína staré Číny. Je důvtipný, svědomitý, má bystrý mozek a logický úsudek. Na dobové poměry žije poklidným životem s rozumným počtem manželek, nemá žádnou konkubínu ani kladný vztah k alkoholu. Věnuje se bojovým uměním, která ale v příběhu v pravou chvíli nestihne uplatnit. Ti není zkorumpovaný, namyšlený na svůj původ a nesleduje jen vlastní zájmy, i když by k tomu měl často příležitost. Ostatní soudci naopak jsou „výkvětem“ nejrůznějších, vesměs negativních, lidských vlastností. Příběh tak místy působí trochu jako bajka, poučné vyprávění, avšak poučení zde není skryté v podobenstvích. Naopak, zlomyslnost, proradnost a cyničnost soudců jsou někdy až přehnaně zdůrazňovány.

Stylistikou připomene Agathu Christie

Fréderick Lenormand píše moderním jazykem, čímž poněkud trpí dříve výborně rozpracované popisy čínských historických reálií, ale jeho detektivní příběh se velmi dobře čte a stylistikou leckomu připomene Agathu Christie. Soudci Ti zachoval vysokou inteligenci i morální profil, přestože zločin je v knize vyřešen dost přímočaře a trest a jeho vykonání následuje s rychlostí japonské lokomotivy. Jedná se o čínskou strohost nebo o spisovatelův sklon k exaktním a efektivním řešením, na která musel být coby dítě profesora matematiky zvyklý?

Závěrem

Vyprávění plné nadsázky je zajímavé. Je strohé, logické, zápletka vystupňovaná. Nesetkáte se v něm se zdlouhavými popisy. Soudce Ti není ani postava hýřící vtipem. Knihu Půlnoční soud bych doporučila všem milovníkům detektivek, kteří mají chuť se po zimních zásobách ze severu vrhnout na svěží jarní vánek z východu. Jako dárek ji bez váhání koupte náctiletým milovníkům Agathy Christie nebo Sherlocka Holmese a zkuste nabídnout i méně vytrvalým a trpělivým čtenářům, kteří se necítí na komplikované detektivní příběhy.