Představujeme - Alena Mornštajnová
Máte rádi společenské romány popisující osudy rodin na pozadí závažných dějinných událostí Československa? A ještě jste nic nečetli od rodačky z Valaššského Meziříčí? Napravte to!
Na výběr máte ze čtyř zásadních románů této autorky: Slepá mapa, Hana, Hotýlek nebo nejnovější Tiché roky. Všechny spojuje to, že se jedná o silné lidské příběhy vyprávěné poutavě, čtivě, bez zbytečného patosu. Jsou to příběhy obyčejných lidí z (ne)obyčejné země.
Na fotu Alena Mornštajnová
Slepá mapa je debutovým románem autorky, kterým zaujala české čtenáře v roce 2013. Vypráví příběh tří generací žen z jedné rodiny (Anna, Alžběta, Anežka). A každá rodina skrývá nějaké tajemství, traumata. Život je plný zvratů, nových začátků, změn a odhodlávání se k nim. Ať už životní příběh začíná před první světovou válkou nebo později.
Alena Morštajnová žije ve Valašském Meziříčí, učí angličtinu a překládá. Má na to vystudovanou Filozofickou fakultu v Ostravě. Co je však nejdůležitější – je rozená vypravěčka. Ačkoli píše o závažných historických tématech, jako je holokaust, sama jej nepřožila a ani nedělala v rámci rešerše rozhovory s přeživšími. Sama říká, že nejdůležitější je najít příběh a ten pak vyprávět. A stanovit si myšlenku.
Tou je u Hany naděje. S myšlenkou na ni má čtenář román po dočtení odkládat, přestože se v něm píše o nelehkém období druhé světové války a tyfové epidemii (která Valašské Meziříčí zasáhla v roce 1954). Hana má za sebou šílené životní období, dá-li se tak nazvat život Židovky za druhé světové války. Osud jí však nachystá další nelehký úkol – musí dát domov neteři Miře. Příběh se odehrává ve strhujícím tempu, autorka má smysl pro dramatičnost a já jen čekám, kdy její knihu objeví filmaři, protože když ji čtete, otevírají se vám před očima obrazy hodné pláten kin.
Historie není u románů Aleny Morštajnové tím stěžejním. Zaměřuje se hlavně na lidské osudy. Ukazuje, že lidé se milují, radují, nenávidí a zraňují ve všech dobách stejně. Lidské vztahy jsou zkrátka zamotané a ani to nemusíte být pan Leopold a vlastnit hodinový hotel (román Hotýlek).
Román Tiché roky se od předchozích dvou odlišuje tím, že jde spíš o intimní rodinné drama. Historické události tentokráte ustupují individuálním potížím, náhodám a lidským charakterům. I tento příběh si vás ale získá od první do poslední stránky.
Na fotu Alena Mornštajnová
Slepá mapa je debutovým románem autorky, kterým zaujala české čtenáře v roce 2013. Vypráví příběh tří generací žen z jedné rodiny (Anna, Alžběta, Anežka). A každá rodina skrývá nějaké tajemství, traumata. Život je plný zvratů, nových začátků, změn a odhodlávání se k nim. Ať už životní příběh začíná před první světovou válkou nebo později.
Alena Morštajnová žije ve Valašském Meziříčí, učí angličtinu a překládá. Má na to vystudovanou Filozofickou fakultu v Ostravě. Co je však nejdůležitější – je rozená vypravěčka. Ačkoli píše o závažných historických tématech, jako je holokaust, sama jej nepřožila a ani nedělala v rámci rešerše rozhovory s přeživšími. Sama říká, že nejdůležitější je najít příběh a ten pak vyprávět. A stanovit si myšlenku.
Tou je u Hany naděje. S myšlenkou na ni má čtenář román po dočtení odkládat, přestože se v něm píše o nelehkém období druhé světové války a tyfové epidemii (která Valašské Meziříčí zasáhla v roce 1954). Hana má za sebou šílené životní období, dá-li se tak nazvat život Židovky za druhé světové války. Osud jí však nachystá další nelehký úkol – musí dát domov neteři Miře. Příběh se odehrává ve strhujícím tempu, autorka má smysl pro dramatičnost a já jen čekám, kdy její knihu objeví filmaři, protože když ji čtete, otevírají se vám před očima obrazy hodné pláten kin.
Historie není u románů Aleny Morštajnové tím stěžejním. Zaměřuje se hlavně na lidské osudy. Ukazuje, že lidé se milují, radují, nenávidí a zraňují ve všech dobách stejně. Lidské vztahy jsou zkrátka zamotané a ani to nemusíte být pan Leopold a vlastnit hodinový hotel (román Hotýlek).
Román Tiché roky se od předchozích dvou odlišuje tím, že jde spíš o intimní rodinné drama. Historické události tentokráte ustupují individuálním potížím, náhodám a lidským charakterům. I tento příběh si vás ale získá od první do poslední stránky.
Autor Tereza Mec
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času.
Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.
