Poslední lež
Stejně jako v předchozí knize se vracíme do minulosti hlavního aktéra, zde jím je mladá žena Emma, která ani po dvaceti letech nedokáže zapomenout na své kamarádky, které jednoho letního rána vyšly z táborové chatky a nikdy je již nikdo nespatřil. Za mě mohu říct, že mi hlavní hrdinka k srdci nijak zvlášť nepřirostla. Pozorný čtenář si brzy všimne, že už jako dítě byla Emma trochu podivín, a proto jí moc nevěřím, že by ji zmizení tří děvčat, která sotva znala, tak poznamenalo. Její touha vypátrat, co se tehdy stalo, je sice pochopitelná, ale naivní, a docela brzy se kolem ní začnou dít podivné věci. Odhalení celého příběhu je překvapivé a rozhodně nečekané, i když trochu přitažené za vlasy. Ale to už patří k autorčině stylu. Poslední lež nijak nenavazuje na předchozí autorčinu knihu, proto ji můžeme bez obav číst jako první. Autorčin styl nejspíš není pro každého, chvílemi to vypadá, že se jen snaží zaplnit stránky myšlenkami a zbytečnými dialogy, ale vše má svůj význam. Pokud rádi u knihy trochu přemýšlíte, pak je pro vás tato kniha rozhodně tím pravým čtením.