Ewan a Jess se spolu s dcerou Maggie nastěhují do krásného, viktoriánského domu, a slibují si klidnou a šťastnou budoucnost. Ovšem jak už to tak bývá u starých domů, i tento má za sebou minulost a ta je hodně temná. Vražda, sebevražda a hodně tajemství. Za temných nocí se domem rozléhají podivné zvuky, gramofon ve staré pracovně hraje, aniž by jej někdo pustil, a malá Maggie si povídá se svými imaginárními přáteli, kteří jsou pro ni až příliš skuteční. Rodina vydrží v domě pouhých pár týdnů a z domu prchá, zanechávajíc za sebou vše, co jim patřilo, rozhodnuti se nikdy nevrátit. Ewan píše knihu Dům hrůzy, která Maggie pronásleduje po celý život. Manželství se rozpadá a po smrti otce Maggie s překvapením zjišťuje, že dům její rodině stále patří a ona je hlavní dědičkou. Rozhodnuta jej prodat se do domu vrací, ve snaze přijít na kloub zastřeným vzpomínkám a s Knihou v ruce se snaží vzpomenout si, zda je na ní alespoň malinko pravdy. Když se v kuchyni zřítí strop a objeví se mrtvola její dávné kamarádky, je na čase postavit se minulosti tváří v tvář a zjistit, zda je dům prokletý a plný duchů, nebo měl její otec jedno velké tajemství. Poslední, kdo zůstal je čtvrtá kniha amerického autora píšícího pod pseudonymem Riley Sager a za mě rozhodně nejlepší. Již od první stránky jsme vtaženi do téměř hororového příběhu starého domu, který má za sebou velmi temnou minulost. A každý, kdo projde hlavními dveřmi, se setká s nadpřirozenem. Hlavní protagonistka Maggie, dnes již dospělá žena, se snaží přijít na kloub událostem starým více než dvacet let, které její rodinu donutily z domu prchnout.  Kniha jejího otce ji celý život nedá spát a nevěří jí ani trochu, ale již po první noci strávené v domě musí uznat, že v domě se něco děje. Něco, co přesahuje lidské chápání. Musím říci, že tak dobrou knihu jsem dlouho nečetla. Naprosto samozřejmě a nenásilně nás umí vtáhnout do děje, až téměř cítíme pochmurnou energii domu. S povděkem musím uznat, že autor neměl tu potřebu do děje zakomponovat citové výlevy, vášeň, či nezkrotnou lásku, jak je u autorů často zvykem. Kapitoly, které se střídají v době minulé a současné jsou atraktivní a čtivé a nález mrtvého, rozkládajícího těla dává tušit, že spousta věcí je jinak, než by se mohlo zdát. Čtenář holdující "duchařině" a knihám, kde má hlavní slovo minulost, tajemství a nadpřirozeno, bude nadmíru spokojen, a doufám, že autor se tohoto tématu bude držet a připraví nám ještě hodně takových lahůdek.