Podzim na severu - 10 nejlepších norských autorů
Nebudu vás přesvědčovat, že podzim je v Norsku opravdu krásný. Mrazivá rána, slábnoucí slunce odrážející se na vodní hladině, barevné listí. Tahle romantika není pro každého. Poznat tyto mrazivé a deštivé končiny ale můžete, aniž byste se zvedli z oblíbeného ušáku. Níže najdete mých 10 nejoblíbenějších norských autorů (pozor – ve výběru nejsou jen thrillery a detektivky).
- Jo Nesbø – kdyby v mém výčtu chyběla tato legenda severských thrillerů, asi by bylo něco v nepořádku. Je to zkrátka norská literární jednička. Jakkoli při čtení jeho knih nadávám na stupňující se brutalitu zločinů, zvyšující se množství prolité krve, snahu čtenáře šokovat a vyvést z míry, stejně si dvanáctý příběh o geniálním alkoholikovi v řadách policie (ano, i tak se dá popsat Harry Hole) nenechám ujít. Nůž bude nepochybně kniha, ve které poznáte nejtemnější stránky Osla i norské společnosti, nikoli inspirace na dovolenou, ale nechme se překvapit – v mém oblíbeném Levhartovi nás Nesbø vzal i do hor.
- Samuel Bjørk – vrazi Samuela Bjørka jsou natolik vyšinutí, že se nemusí bát, že by svému slavnějšímu krajanovi nebyl v žánru thrillerů konkurencí. Všichni nechávají vyšetřovateli Holgeru Munchovi podivné vzkazy – stačí si jen vybrat, jestli se chcete s norskou krajinou seznámit prostřednictvím speciálních sovích hnízd (jsou naskládaná okolo mrtvol v románu Sova) nebo prostřednictvím fotoaparátu u horského jezera (ve kterém je ve Cloně utopena baletka).
- Jørn Lier Horst – dlouhé zimní noci vybízí k psaní temných příběhů. I tento autor se přidal do skupiny těch, kterým se podařilo prorazit na světovém trhu s mrazivými detektivními příběhy a policisty s problémy. William Wisting, hlavní postava knihy Honicí psi, je suspendován za zfalšovaný důkaz v případu vraždy mladé dívky. Jenže vrah je mezitím někde venku. Nebo je Na dně? Já bych se při znalosti fantazie norských autorů nedivila ani kdyby byl zaslepený Poustevník.
- Erlend Loe – jestli vám někdo na základě čtení norské literatury tvrdí, že Norsko je samý podivín a násilník – tak má skoro pravdu. Ne všichni norští spisovatelé mučí své nebohé oběti, podivné lidi najdete ale téměř v každém knižním svazku. Výjimkou není ani tento autor naivní proźy. Nesmysl a nadsázka nechybí v jeho populárním Dopplerovi, který se rozhodne žít v lese ve stanu na kraji Osla. Více z Norska pak poznáte, když se stejný hrdina i se svým losem vydá na cestu (Náklaďáky Volvo), jen aby vás ale nezavedl na konec světa (Konec světa, jak ho známe).
- Karl Ove Knausgard – konec legrace. Jestli chcete opravdu poznat běžný život v Norsku se všemi jeho banalitami, neuvěřitelnými zvraty a dobrodružstvími všedního dne, sáhněte po sérii Můj boj. Je to románová reality show. Ale nenechte se mýlit, není to žádné lehké čtení. Karl Ove Knausgard sice svůj život popisuje velmi otevřeně, ale taky velmi rád filosofuje (nejvíc asi v Ostrov chlapectví). Nezmiňovala jsem se o podivínech? Tenhle napsal neuvěřitelnou sextalogii (v češtině je dostupných pět – z toho jedna v době psaní článku jako předobjednávka), která je světovým bestsellerem.
- Lajla Rolstad – z knihy Vlčí ostrov této nadějné autorky Norsko nepoznáte. Její román se odehrává v divočině Spojených států a Kanady. Je ale sondou do jedné norské duše. Jedná se totiž o psychologický román míří až do autorčina nitra. Je napsaný prostě, stroze a upřímně. A odehrává se během cestování. Že by norský Kerouac?
- Agnes Ravatn – je důkazem, že Norky psychologické romány (se snovými prvky) umí bravurně. Nad čím také dumat na opuštěných fjordech. Zvlášť, když dáš dokonalý a luxusní život ve městě se parádně pokazil. Jenže, opravdu si myslíte, že v divočině vás za dřívější hříchy bude soudit tak maximálně Ptačí tribunál? To abyste nebyli nepříjemně překvapeni. Před minulostí se totiž schovává špatně i v zemích s relativně nízkou hustotou osídlení.
- Per Petterson – dlouhé zimní noci byly odjakživa báječnou příležitostí k vyprávění příběhů. Na tradici vynikajících severských vypravěčů úspěšně navazuje tento autor, který si světový věhlas získal románem Jít krást koně, což je poměrně útlá a hodně melancholická kniha. Seznámí vás nejen s norskou přírodou, ale hlavně s emocemi jednoho dospívajícího a posléze dospělého Nora. Další z jeho románů – Na Sibiř – vám sice na první pohled mnoho z poznání Norska nenabízí. Název to zrovna neslibuje a děj začíná v Dánsku, přesto ale i tato kniha prozradí o norské mentalitě mnohé. Pro milovníky minimalistické melancholie je tento autor „must have“.
- Pedro Carmona-Alvarez – jeho jméno příliš norsky nezní, to proto, že má chilský původ. Jeho rodina z Jižní Ameriky do Norska utekla a usadila se zde. Tento muzikant si věhlas získal především díky svým básnickým sbírkám, já vám však chci doporučit jeho román A počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál. To je totiž naprosto jedinečný exkurz do Norska 70. let, ale hlavně do zákoutí lidské duše, která se snaží vyrovnat s nenahraditelnou ztrátou, zatímco čas plyne neúprosně dál.
- Jan Erik Fjell – vsadím se, že v záplavě thrillerů a detektivek tenhle autor naprosto unikl vaší pozornosti. Chyba – i když první případ Antona Brekke Práskač byl ještě poněkud rozpačitý (neříkám, že špatný, ale člověk musel překonat horší začátek než děj nabral ty správné grády, a to ne každý čtenář zvládl), druhá kniha ze série, Pokoj stínů, je prostě jízda od začátku do konce. Takže, co chcete vědět o pašování na norsko-litevské hranici?
Autor Tereza Mec
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času.
Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.
