Také máte s rodinou a přáteli vlastní knihytoč? Půjčujete si ‚tohle si prostě musíš přečíst‘ a ‚tohle se ti bude líbit‘ a společně pomlouváte ,ta poslední byla nějaká slabá‘? Já musím přiznat, že od té doby, co píšu recenze pro Magazín čtenářů dobrých knih moje hodnota na poli takovéto soukromé knihovny a doporučovatelky nebývale stoupla. A to tak, že už si někteří rodinní příslušníci vybírají v knihovně v mém bývalém dětském pokoji bez mého vědomí. Těžko se na ně ale zlobit. Jak jinak bych zjistila, že jedna z nejlépe hodnocených knih Jojo Moyesové Dívka, již jsi tu zanechal je ideálním čtením na dovolenou pro všechny generace – zaujala mne, maminku i babičku. A co bych nikdy nečekala – dokonce i jednoho plážového povaleče mužského pohlaví!

Dívka, již jsi tu zanechal je kniha s dvěmi rovinami příběhů – jeden se odehrává v současnosti, druhý je situován do období první světové války. Tehdy malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu a jeho mladá manželka Sophie se vrací z Paříže do bezpečí své rodné vesnice. Na památku si bere svůj portrét, který maloval její muž a který vystaví na čestné místo v rodinném hostinci. Tam zaujme německého důstojníka, čehož Sophie (pochopitelně je mladá a krásná, jinak by to nešlo) neváhá využít a obětovat vše proto, aby se mohla znovu shledat se svým mužem. O téměř sto let později se výše zmíněný obraz ocitne v ložnici Liv Halstonové. Na dovolené jí ho na ulici levně koupil její muž netuše, že obraz má ve skutečnosti velkou hodnotu. A tak se o něj rozhoří boj mezi Liv a dědici odkazu slavného malíře. Jaký byl osud tohoto obrazu? A kdo je jeho skutečným vlastníkem? Jojo Moyesová je mistryně kombinací. V jejích příbězích nechybí láska a dojetí, ale i napětí, tajemno a dobrodružství. V tomto navíc ještě děj zasadila do atraktivních kulis první světové války, které dodávají do Sophiina příběhu i drastické a dramatické momenty a činí jej strhujícím. Možná se vám tedy stejně jako mně stane, že se vás příběh pohltí tak, že kapitoly s Liv vás budou rozčilovat a bude vám vadit, když přeruší Sophiin příběh. Přestože v jiné knize by vám Livin londýnský život a zapeklité soudní líčení přišli jako atraktivní zápletka. Oproti Sophiině je Livin milostný příběh poněkud banální, předvídatelný, pěkná lovestory. ‚A bylo tu ještě něco. Nebyla to nápadná změna, přesto jsem si ji uvědomovala.Během dne už do Le Coq Rouge nechodilo zdaleka tolik lidí. Z obvyklých dvaceti hostů zbylo asi osm. Nejprve jsem si myslela, že lidé zůstávají doma kvůli zimě. Pak jsem se začala strachovat o starého Reného, jestli není nemocný. Zašla jsem za ním, ale on se mnou mluvil jen mezi dveřmi a nevlídně mi oznámil, že bude teď raději doma. Ani se na mne nepodíval.‘ str. 90 Obě hlavní postavy spojuje touha bojovat. Proti nepřízni osudu. Nespravedlnostem světa. Nechybí jim odhodlání. Touha jít za tím, čemu věří. Obě jsou vykresleny podrobně a velmi dobře, i když pokud se na ně blíže zaměříte, zjsitíte, že je použit stejný ‚psychologický‘ vzorec. Obě ženy jsou si neskutečně podobné. Liší se tím, v jakém prostředí žijí a problémy, kterým musí čelit. To formuje nenjen jejich charaktery, ale i celý příběh. „Můžu se tě na něco zeptat?“ „Samozřejmě.“ Oprášila jsem si ruce do zástěry. Bratr na mě hleděl s podivným výrazem ve tváři, jako by se snažil něco pochopit. „Máš..máš ráda Němce?“ str.91 Dívka, již jsi tu zanechal je skvělý román. O lásce, rodině, životě, obětech. Je napsán velmi čtivě, jednoduchým stylem, autorka nepoužívá žádnou květnatou větnou stavbu. Díky různým tématům, která jsou v příběhu zastoupena je líbivý a přistupný pro velkou masu čtenářů. Nečekejte žádné filosofické úvahy, přesná historická fakta nebo vzdělávací okénka. Zato vězte, že jde o jednen z nejlepších románů, který si sebou můžete sbalit na pláž, ať už tu písčitou u moře či travnatou u rybníka.