Někdo byl v našem domě ...
Mají u vás doma všechny věci své místo a pamatujete si naprosto přesně, kde co leží, když odcházíte z domu? Poznali byste, že s nimi někdo hýbal? Že u vás někdo byl, zatímco jste byli pryč? Myslím, že pokud máte všetečné mladší sourozence nebo jste někdy bydleli na koleji či internátu, nemusíte být ani přílišný milovník pořádku a na všechny výše uvedené otázky můžete bez zaváhání odpovědět ANO! Jenže u spolubydlících či sourozenců řešíte spíš co si zas půjčili z vašeho šatníku nebo zásob alkoholu a sladkostí, hrdinka knihy Někdo cizí v domě si nemůže být jista, co ta osoba u ní doma chce.
Někdo cizí v domě je druhý, netrpělivě očekáváný román autorky bestselleru z roku 2017 Manželé odvedle Shari Lapena. Stejně jako ve své prvotině se zaměřila na fenomém „zla v domácím prostředí“ a rodinná dramata. Situovala ho na předměstí, do čtvrti rodinných domků americké bohatší střední třídy. Lidí se solidním zaměstnáním a nudným spořádaným životem, kteří však za zavřenými dvěrmí mohou schovávat lecjaké tajemství.
"Brigid sedí a sleduje oknem, co se děje venku. Nikdy ji to neomrzí. Tu a tam jemně přičichne ke svému zápěstí. Zástane vzhůru, dokud si Tom s Karen nepůjdou lehnout, dokud nebudou bezpečně zalezlí pod peřinou a všude nezhasnou." Str. 168
Karen a Tom Kruppovi žijí nudným předměstským životem. To se však změní jednoho večera, kdy Tom přijde z práce domů a svoji ženu tam nenajde. Dům opustila zřejmě ve spěchu – chybí její auto, ale kabelka s doklady a mobilem zůstala, stejně jako napůl připravená večeře v kuchyni. Jenže kam by Karen pospíchala? S Tomem se nedávno vzali, jsou štěstní, mají krásný dům. Brzy se ukáže, že Karen leží v nemocnici. Měla nehodu. Ve čtvrti, kde slušná žena nemá co pohledávat. Utrpěla těžký otřes mozku a díky tomu si nepamatuje, co se stalo. O to víc je překvapena, když se vrátí z nemocnice domů. Nejen, že tam zcela evidetně byl někdo cizí. Čekají tam na ni detektivové a obvinění. Z nebezpečné jízdy. Už to může Karen přivést do vězení. A co teprve, když je překvalifikováno na obvinění z vraždy.
"Neustálý hluk, který kolem ní celou noc vládne, nedovolí Karen spát. Dokonce ani polštář přes hlavu ten randál neztlumí. Ráda by věděla, jak si na to vůbec někdo dokáže zvyknout. Když nastane ráno, má unavené oči a připadá si jako vyždímaná, a s postupem dne se to jen zhoršuje. Je tady tak sama, tak vystrašená." Str. 223
Někdo cizí v domě je příjemná, zamotaná detektivka. Konec je lehce překvapivý. Čte se rychle, příjemně, jazykovou bohatostí vás nepřekvapí, spíš možná trochu zklame. Je dlouhá tak akorát, abyste u ní udrželi pozornost a nezačali se nudit. Nečekají v ní hektolitry krve, násilí, perverznosti, takže ji s klidem můžete číst třeba o půlnoci nebo ji věnovat své babičce bez obav o její zdraví. I když se odehrává v americkém prostředí, našinec se s hlavními postavami nemá problém ztotožnit, protože řeší základní problémy lidského bytí v moderní společnosti – práce, rodinné a milenecké vztahy, peníze, děti.
Kniha neoplývá bohatými popisy, takže někdy bylo docela těžké si představit situace i postavy. Možná právě proto, jsem při čtení neměla žádnou postavu, které bych vysloveně fandila a byla extra pozitivní nebo negativní. Dokonce se nebojím postavy označit jako „nemastné neslané“. Autorka totiž sází hlavně na děj.Ten příjemně plyne a nakonec i překvapí. Kniha Shari Lapena je příběhem žen z amerického předměstí pro ženy kdekoli na světě. Čte se dobře, rychle, pobaví vás, ale větší ambice než přinést čtenáři trochu odpočinku a zábavy nemá. Ale právě to u podobných příběhů hledáme, ne?
Autor Tereza Mec
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času.
Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.