Věčné dilema. Je lepší knižní originál nebo filmové zpracování? V letošním roce slaví 35 let od své filmové premiéry příběh, který v „osmdesátkách a devadesátkách“ hltali malí i dospělí diváci v celé Evropě. Filmová verze vám dnes možná bude připadat dost retro, ale kniha Nekonečný příběh je prostě nesmrtelná.

Je to německá klasika. A možná vás překvapí, že i filmové zpracování není žádná americká výroba, ale vzniklo také v Německu v bavorských filomých studiích (mimochodem, v pozadí filmového zpracování najdeme i zajímavý spor o autorská práva). Samotnému autorovi knihy – Michaelu Ende – se údajně filmové zpracování vůbec nelíbilo. Nevystihlo totiž všechno, co chtěl svým románem říci. Bod pro knihu. Známý film totiž popisuje pouze první část knihy. Ano, to je příběh Bastiána. Nesmělého, trochu šikanovaného chlapce, který získá zvláštní knihu, schová se s ní na školní půdu a začnou se dít dobrodružné věci. Dostává se totiž do světa Fantázie, kterou ale sužuje NIC. To se objevuje po celé říši a co se v něm octne, to pohltí. A proto se chlapec Átrej (idol nejednoho dívčího srdce v době filmové premiéry, bod pro film) vydává hledat pomoc. Druhá část knihy, ve které musí Bastián překonat a nalézt sám sebe, v původním filmovém zpracování chybí. Ale právě tahle psychologická část dělá z dětské fantasy knihy román k zamyšlení pro dospělé – bod pro knihu. Jenže to už se na plátně  neztvárňuje tak lehce jako krásná dětská císařovna nebo super roztomilý drakopes Falco (který je v knize né zas tak roztomilý drak s lví hlavou Fuchur, bod pro film). Tahle kniha je čtivá. Ale mnohdy trochu nepřehledná, což autor brilantně vyřešil barevným oddělením písma podle světa, ve kterém se děj zrovna odehrává (červená a zelená – v některých vydáních je místo zelené i černá). Bod pro knihu. Nekonečný příběh Michaela Ende udělá radost celé rodině. Vy si díky této knize připomenete dětství, vaši potomci zase poznají neuvěřitelnou říši. Tu, do které můžou lehce zabloudit i ve svých postýlkách před spaním. Říši Fantázie.