Na odlehlé silnici srazí auto nahého muže s jelení hlavou. Už tak bizarní nehoda se velice brzy promění v případ pro kriminalisty, protože mrtvý má na hrudi vypálené slovo Spravedlnost. Další důkazy navíc svědčí o tom, že se stal lovnou zvěří pro nějakého šílence. To je ovšem pouze začátek událostí, na něž má dopad nejen chorý mozek lovce, ale i celková nálada ve společnosti.

Tento francouzský autor dlouhodobě patří mezi mé oblíbence v žánru thriller. Jeho série s Martinem Servazem si mě získala svou často velice temnou atmosférou, promyšlenými případy a dostatečně bestiálními vrahy. Nejnovější Lov ovšem tak trochu z předchozí řady vybočuje. Stále se jedná o velice zajímavou knihu, ale samotná nálada příběhu mi přijde poměrně odlišná.

Předně byl obsah tak trochu ovlivněn koronavirovou krizí, které už všichni máme docela dost a nechceme ji řešit. I zdejší postavy nosí roušky, dočkáme se stěžování si na restrikce a podobně. Na jednu stranu potom může všechno působit trochu realističtěji, na tu druhou nás prostě už Covid-19 natolik štve, že si o něm nechceme číst ještě v knihách. Ty mají sloužit především k odreagování.

Dějová linka je potom alespoň ze začátku dostatečně tajemná. Velice brzy začne čtenář tušit, že za zločinem stojí daleko komplikovanější zákulisí a dostat se pachatelům na kobylku nebude vůbec jednoduché. Ano, tentokrát jich bude víc. Vlastně je poměrně brzy odhalena i totožnost toho hlavního a poté se svádí souboj mezi ním a kriminalisty, kdo bude chytřejší.

Hlavní záporák je tentokrát trochu jiný. Není to psychopatický zabiják ani nevraždí z žádných osobních pohnutek. Na první pohled působí až mrazivě chladně, jeho motivy k morům se přitom pohybují na hranici dobra a zla. Musím se přiznat, že předchozí pachatelé se mi líbili o něco více, ale je to jen můj osobní názor. Tak nějak jsem z nich měl větší strach a respekt. Přestože jsou záporáci poměrně brzy odhaleni, dojde i na nečekané zvraty. Otázkou zůstává, nakolik pro vás budou předvídatelné. Já jsem nechal chytit do pasti a některé mě docela překvapily. Samozřejmě nechybějí ani osobní záležitosti, zejména okolo hlavní postavy Martina Servaze. Ten bude muset řešit jeden problém ve vztahu a nakonec se i případ pro něj stane hodně soukromou záležitostí. No jo, nikdy to neměl úplně jednoduchý.

Zajímavostí je určitě fakt, že některé části jsou inspirovány skutečnými událostmi. Hlavní dějová linka je ovšem stále fiktivní. To nic nemění na její atraktivitě. Přestože jsme se tentokrát posunuli trochu jinam, stále jsou znát autorovi zkušenosti a tzv. „vypsanost“.

Někdo možná odsoudí tento titul jako slabší, zároveň ovšem může tvůrci získat i nové fanoušky. Já bych ho v rámci tvorby Bernarda Miniera zařadil k průměru. Pro věrné je to prostě povinnost, protože si určitě nenechají ujít žádný Servazův příběh. Na druhou stranu už jsem od něj četl lepší knihy. I přesto nemůžu říct, že bych se nudil. Bylo pro mě radostí vrátit se zpět do světa románů tohoto francouzského autora a rozhodně na něj nezanevřu.

Odkaz na trailer zde.