Corvo Bianco – aneb Geralt vinařem
Nejnovější komiks z pera Bartosze Sztybora nás opět zavede do zaklínačského světa, tentokrát do univerza her namísto knih. Geralt se octne ve vinici Corvo Bianco, kterou jsme mohli zahlédnout právě ve hře Zaklínač 3 Divoký hon, respektive v datadisku o Víně a krvi. A i když se Bílý vlk rozhodne pověsit práci na hřebík a nevyhledávat problémy – přesto si problémy vyhledají jeho.
Corvo Bianco je již devátým dílem ze série zaklínačských grafických románů, a jak už to u podobných svazků bývá, některé si vedou lépe a jiné hůře. Na tomhle konkrétním sešitě jsem nejvíce uvítala prostředí, které umožnilo milý návrat do oblíbené videoherní série. Ocenila jsem i postaršího, avšak stále hbitého a neméně sarkastického Geralta a příjemně mě překvapilo znázornění Yennefer, která nezastávala pouze okrasnou vůni šeříku a angreštu, ale ukázala se v celé své nádherně vražedné čarodějnické kráse.
„Je to zvláštní, Geralte, že? Myslíš, že něco máš, že je to tvé. Rodinu, lásku, zemi. Strávíš celý život bojem o to všechno. Jen abys zjistil, že ve skutečnosti je tvým osudem to neustálé úsilí, ten nekonečný boj…“
Co už se mi bohužel tolik nezamlouvalo, je samotná kresba. Postavy mají na oddálených záběrech příliš pomačkané, místy téměř zdeformované obličeje a celkově se mi ztvárnění protagonistů nelíbilo. Obzvlášť má milovaná Yen na mě působila tak nějak levně. Když to porovnám s jednou z alternativních obálek od autorky Neyef, kde byla vyobrazena jako bohyně, pak je neskutečná škoda, že se ve stejném duchu nenesl i zbytek stránek. Na druhou stranu akce je vystihnutá skvěle a stejně tak jsem ocenila i hřejivou paletu barev, odrážející teplo Touissantu.
Corvo Bianco je určitě jedním z těch brutálnějších svazků co se jazyka, scén i kresby týče. Přestože mám bitky ráda, raději přihodím malé upozornění: očekávejte kaluže krve, rozťaté páteře, mozkovou hmotu, povalující se střeva a jiné pikantnosti. Pokud je však vyobrazení násilí něco, co vám nevadí, tak směle do čtení.
Celkově se jedná o fajn díl, který si s radostí vystavím na poličce. Najdete zde kousavý humor, sarkasmus, akci i brutalitu, ale především klasické vyobrazení nikdy nekončící lidské hlouposti a chamtivosti. Prostě vše, co by správná zaklínačská kniha nebo komiks měly mít.
Ahoj, jmenuju se Adéla a jsem knihomolka. Tedy přesně ten typ tvora, který se s radostí zavrtává do knih, ale v mém případě je neničím, ale bezmezně miluju.
Mezi mé oblíbené žánry patří příběhy pro děti a mládež, komiksy, fantastika všeho druhu a v neposlední řadě také rozrůstající se nadšení pro asijskou beletrii. Když zrovna nečtu, zcela určitě držím v ruce štětec, nůžky, foťák, nebo cokoliv jiného, s čím se dá tvořit. Na sociálních sítích působím pod pseudonymem Rozálie (@rozaaalie_), kde se mi díky knižní komunitě naskytlo mnoho skvělých příležitostí. V roce 2024 jsem designovala záložky právě pro Dobré knihy, což je fakt, kterým se chválím všude, kam vlezu! Letos v létě jsem také působila jako ambasadorka festivalu Fantastická Ostrava. Můj život je prostě s knihami spjatý skrz na skrz. A i když netuším, kam mě tahle cesta dovede, vím jistě, že ji chci kráčet s hlavou plnou příběhů!
