Nová Sophie Andersonová rozmrazí všechna zledovatělá srdce!
Sněhurečka je v pořadí již čtvrtou knihou, kterou jsem od velšské autorky přečetla. A ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Na toulky skrze zamrzlé pustiny se vydáváme společně s Tašou – dívkou, která bojuje nejen s nehostinnými podmínkami života na severu, ale především s vlastním strachem, který jí brání žít skutečně naplno. Jedná se o srdceryvný příběh, který vás už od první stránky vtáhne do zasněžené krajiny ukrývající starodávná kouzla, tajemství, ale také pořádnou várku odvahy a přátelství.
Styl psaní Sophie Andersonové je prostě a jednoduše magický. Každé slovo je jako sníh rozplývající se na jazyku, každá věta vás pohladí jako jemná píseň rampouchové zvonkohry. Stejně jako v předešlých knihách, i zde najdeme závažnou, ale důležitou tematiku. V případě dospívající Taši se jedná o překonání strachu, znovuhledání přátelství a především síly, která se skrývá v našem nitru. Emoce, které ve mně kniha vyvolala jsou tak hmatatelné, že se mi vpily pod kůži stejně tak, jako poslední vločky dopadající na holou kůži. Štípaly, mrazily, ale zároveň svým způsobem i zahřály. A já už teď naprosto jistě vím, že jejich dozvuky dlouho zůstanou v mém roztátém srdíčku.
„A taky si poprvé pojmenovala to prázdno, které v ní bobtnalo. Byla to osamělost. Hluboká, bolavá osamělost, která ji děsila víc než cokoliv jiného, protože jí připadalo, že sama s ní vůbec nic nezmůže. Měla strach, že se v ní rozbilo něco, co už nikdy nepůjde opravit.“
To, co dělá Sněhurečku tolik fascinující, je způsob, jakým autorka propojuje tradiční prvky s moderními. Pohádky, tajemno a magie v kombinaci s relevantními tématy a motivy jsou za mě prostě zaručeným receptem na úspěch. Přidejte k tomu folklór, zajímavé zmínky o východní kultuře, mytologické bytosti, pár chlupatých přátel, několik fakt bolavých pasáží a bestseller je na světě.
Tak už na nic nečekejte, pohodlně se usaďte a vkročte do světa, kde i ten nejmrazivější chlad může skrývat laskavé teplo.
Ahoj, jmenuju se Adéla a jsem knihomolka. Tedy přesně ten typ tvora, který se s radostí zavrtává do knih, ale v mém případě je neničím, ale bezmezně miluju.
Mezi mé oblíbené žánry patří příběhy pro děti a mládež, komiksy, fantastika všeho druhu a v neposlední řadě také rozrůstající se nadšení pro asijskou beletrii. Když zrovna nečtu, zcela určitě držím v ruce štětec, nůžky, foťák, nebo cokoliv jiného, s čím se dá tvořit. Na sociálních sítích působím pod pseudonymem Rozálie (@rozaaalie_), kde se mi díky knižní komunitě naskytlo mnoho skvělých příležitostí. V roce 2024 jsem designovala záložky právě pro Dobré knihy, což je fakt, kterým se chválím všude, kam vlezu! Letos v létě jsem také působila jako ambasadorka festivalu Fantastická Ostrava. Můj život je prostě s knihami spjatý skrz na skrz. A i když netuším, kam mě tahle cesta dovede, vím jistě, že ji chci kráčet s hlavou plnou příběhů!
