V zapadlých uličkách Kjóta stojí zvláštní podnik. Nemá menu, ani vývěsní štít, ale i přesto servíruje rozličné japonské, čínské i západní pokrmy. Ovšem skvělé jídlo, jaké jinde nenajdete, není jediný důvod, proč do restaurace lidé chodí. Funguje totiž i jako detektivní kancelář, specializující se na ztracené recepty. A kdo ví? Třeba se právě v chuti minulosti skrývá recept na šťastnou budoucnost.

Musím přiznat, že jsem se zpočátku dost topila v záplavě japonských jmen, zvlášť když byla určitá postava oslovována nejprve křestním a o pár odstavců níže zase příjmením. Jakmile jsem si však na styl zvykla, už mi nic nebránilo v tom se plně soustředit na příběh. Který byl mimochodem vážně lahodný.

Jak jste určitě odtušili, ústředním motivem díla je právě jídlo a konkrétně rozmanité asijské pokrmy, po kterých se vám budou sbíhat sliny. Ale neděste se – pokud jste stejně jako já absolutní barbaři a nemáte o japonské kuchyni sebemenší ponětí, i na tohle autor myslel. Na konci najdete praktický slovník, který vám vše krásně objasní.

No a o čem to vůbec kromě jídla je? Tuším, že především o vztazích. Příběhem nás provází Nagare a Koiši Kamogawovi, nekonvenční duo otce a dcery, které společně provozuje mimo zmiňovanou restauraci zároveň také detektivní kancelář. Pořád vám to nepřipadá dost originální? Nenechte se zmást, tenhle podnik je netypický v tom, že nehledá osoby, ale recepty. A zároveň vzpomínky s nimi spojené.

„Když se s někým rozvedeš, nemusí to znamenat, že na něj zapomeneš. Oba se prostě vydali tou cestou, která pro ně byla nejlepší. Rozvedli se právě kvůli tomu, že se měli rádi. I takové vztahy existují.“

Tahle knížka vás zahřeje jak v žaludku, tak u srdce. Ústřední dvojice hlavních hrdinů se mi dostala pod kůži téměř okamžitě, a to především díky jejich věčnému pošťuchování a neotřelému humoru. Dílo je rozděleno na šest příběhů a zároveň šest receptů a případů, které netrpělivě čekají na vyřešení. Ale žádnou Agathu Christie tady nečekejte. Detektivní linka je spíš postranním motivem, který však děj skvěle okoření. V knize se najdou milé, filozofické, ale i humorné nebo naopak melancholické chvilky, u kterých vám možná přijdou vhod i kapesníčky.

Tajné recepty restaurace Kamogawa jsou v pořadí již druhým kouskem z poličky asijské literatury, ke kterému jsem se dostala čirou náhodou. Ale že to bylo čtení opravdu k nakousnutí!