Nevím, zda to tak máte i vy, ale v zimě mi energie klesne na minimum a jediné, co bych nejraději celé dny dělala, je usadit se s dobrou knihou a teplým čajem do křesla a ponořit se do čtení. Máte to taky tak? Tak vítejte v klubu. Skvělé však na tomto období je, že čtení strašidelnějších a ponurejších příběhů si užiju mnohem víc. A tak vám přináším pár knižních tipů, u kterých se budete někdy víc, někdy méně bát, ale do tohoto ročního období jsou ideální a já samotná dám za ně ruku do ohně a věřím, že si jejich čtení užijete i vy.

Robert McCammon - Smrt před úsvitem
Smrt před úsvitem doporučuju, kudy chodím. Je to totiž jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok přečetla. Příběh Coryho Mackesona, se odehrává v malém jižanském americkém městečku v 60. letech minulého století. Ten jede jednoho rána se svým tátou rozvážet mléko a najednou vidí, že se do jezera zřítí auto s řidičem. Táta se ho pokusí zachránit, ale už je příliš pozdě. A to je ale teprve začátek. 

Při čtení Smrti před úsvitem se přenesete zpátky v čase a budete se dívat na svět očima a fantazií dítěte. Je to ten druh příběhu, který se těžko někam radí, je to místy děsivé, místy záhadné až strašidelné, ale časem zjistíte, že to, co je na této knize nejděsivější, nejsou nevysvětlitelné jevy, duchové nebo magie, ale lidi a zlo, které se ukrývá hluboko v nich. Příběh je mistrovsky vystavěný, Robert McCammon do kapitol, ve kterých píše o strašidelných věcech, temnotě nebo mrtvých zvířatech zároveň zvládá zakomponovat sociální témata jako je rasizmus, týraní, ubližování, domácí násilí, deprese nebo šikana. A o to víc to na vás zapůsobí. Nechte se vtáhnout příběhem, který se pohybuje na hranici imaginace a reálna a užijte si místní stísněnou atmosféru.

Petra Klabouchová - Ignis Fatuus

Co by to bylo za doporučení čtení do ponurého počasí, kdyby tam chyběl Ignis Fatuus od Petry Klabouchové. Pro mě to byl děsivý, mrazivý a zároveň naprosto skvělý čtenářský zážitek. A taky kniha, která způsobila, že už se na mlhu nebudu dívat jako nikdy předtím :D 

V Ignis Fatuus Petra Klabouchová geniálně skloubila mýty, fakta, babské povídačky, šumavské místní pověsti a historické skutečnosti. Autorka nám přináší příběh ztracené vědecké expedice, která měla zkoumat zvláštní světelné jevy vyskytující se v pohraniční oblasti v údolí řeky Křemelné, kam civilisté nemají vůbec přístup. Všechno se to totiž odehrává v 80. letech minulého století a tohle bylo vojensky uzavřené a nejpřísněji střežené území. Už od prvního dne jednotliví členové expedice zažívají zvláštní události, které vás u čtení nenechají chladnými. A pokud jste jako já, tak budete vyděšení jako už dávno ne. Budete se s nimi motat, bát se, přemýšlet a nechápat. Autorka se bude s vámi hrát úplně stejně jako se svými postavami a to co oni zažijí, to se nedá popsat. Musíte si příběh přečíst a zažít s nimi. 

Ukázalo se, že Petra Klabouchová umí napsat naprosto parádní horor a že vůbec k tomu nepotřebuje hektolitry krve a mrtvoly na každém kroku. Dokázala vytvořit atmosféru plíživého strachu a ještě to vše napsala naprosto krásným poetickým jazykem, takže na jednu stranu se budete bát a na druhé straně si budete užívat jazyk, kterým je Ignis fatuus napsaný.

Jaroslav Konáš - Město v mlze

U mlhy ještě chvíli zůstaneme. Ta totiž kromě Ignis Fatuus hraje důležitou roli i v příběhu, který napsal Jaroslav Konáš a je mým dalším knižním tipem. 

Markeťák a spisovatel Robin se rozhodl kývnout na nabídku vést kurzy psaní na gymnáziu v malém městečku Rozklava v Sudetech. A už od příchodu je všechno podivné, na město padne mlha, není vidět na krok, nikde není telefonní signál ani připojení k internetu a lidi jsou tu prostě divní. A toc co se děje v lesích, o tom se prostě nahlas nemluví.

Město v mlze je skvělá strašidelná jednohubka, kterou jsem zhltla téměř na jedno posezení a po celý čas jsem se nemohla zbavit stísněného pocitu, který jsem u čtení měla. Ta atmosféra městečka odříznutého od civilizace bez signálu, internetu, s podivnými lidmi, to se Jaroslavovi Konášovi neskutečně povedlo. A to byl teprve začátek. Po překlopení do akční části, kdy teprve začala ta pravá jízda a boj o život, to jsem snad ani nedýchala. Za mě to nemělo naprosto chybu a neměnila bych nic. I když jde o zápletku, která už byla víckrát použitá, či už mluvíme o knihách nebo filmech, Jaroslavovi Konášovi se to povedlo zpracovat způsobem, který stojí za to si ho přečíst. Rozhodně to není ale čtení pro jemnější povahy, přece tam v určitých místech poteče docela dost krve. Ale to vše k tomu žánru patří. A bez toho by to prostě nebylo ono.

Daniel Krásný - Druhý dech
U příběhů odehrávajících se u nás ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát se v knize Druhý dech od Daniela Krásného podíváme do České Kanady.

Adolf je kreativním ředitelem jedné pražské marketingové agentury, který se teď vzpamatovává z náročného období. Opustila ho žena a on přišel o chuť k životu, k práci a tak nějak ke všemu. Najednou se objeví nabídka na záhadnou marketingovou kampaň pro zahraničného klienta, která bude probíhat v jednom hotelu v srdci České Kanady. A tak se tam Adolf, ředitel agentury a zároveň jeho nejlepší kamarád Švejk a mladá grafička Júlie vydají, aby tento tender vyhráli. Vůbec ale netuší, co je tam čeká.

V Druhém dechu dostaneme aktuální a zajímavý příběh, vtáhne nás ponurejší atmosféra, nimrání se v pocitech a bolístkách jednotlivých postav a taky podivné události, díky kterým nás bude lehce mrazit. Budete číst a přemýšlet, kam se tohle ještě vyvine. Celé je to totiž hodně podivné. Dokonce se tady  povedlo autorovi mě překvapit jako čtenářku a to se mi už neděje velmi často, proto ho za to hodně oceňuju. 

Druhý dech je ale taky knihou i pro netypické čtenáře hororů, on to úplně horor zas tak není, nemusíte se toho bát. Je to spíš takový temnější a dobře napsaný thriller, zamotaný a propletený. Daniel nám ukazuje, že to největší temno si stejně neseme v sobě a je jedno, zda se nacházíme na prosluněné pláži, nebo v ponuré České Kanadě. Tam to akorát štípe tak nějak víc.

John Langan - Rybář
A tyto knižní tipy uzavřeme tentokrát knihou zahraničního autora. Rybář je příběhem muže, kterému zemřela manželka na rakovinu a on se vyrovnává se svým velikým smutkem tím, že začne jezdit rybařit. U rybaření se cítí lépe, odreaguje se a ulehčuje se mu na duši. Přidá se k němu i jeho kolega z práce a vyrážejí na ryby společně. Jednoho dne se dozví o záhadném Dutchman’s Creek, kolem kterého koluje spousta legend o velkých úlovcích, ale i zvláštních událostech, které snad ani nemůžou být pravdivé. Nebo přece?

Postavy tohoto příběhu John Langan vykreslil bravurně a ta tíživá, depresivní a mrazivá atmosféra vás u čtení zahalí jako velká deka. Je totiž napsaná naprosto skvěle. Je to záhadné a děsivé a oceňuju rozdělení knihy do dvou částí, které společně vytvořili velmi funkční celek. Paradoxně se mi snad ta část o původu legendy Dutchman’s Creeku odehrávající se v minulosti líbila tak moc, že jsem i zapomněla, jak jsme se k ní vlastně dostali. Kniha mě pohltila, vyděsila a nepustila. Mrazivá atmosféra, tíživost deprese a smutku byly doslova hmatatelné. Tohle temné zobrazení zákoutí lidské duše, smutku a neochoty nechat své mrtvé jít dál jsem přečetla jedním dechem.