Knižní recenze

Kolik barev má štěstí?

Kolik barev má štěstí?
Kolik barev má štěstí je citlivě napsaný román, který se zamýšlí nad hodnotou a důležitostí našeho mezigeneračního porozumění. To vše je navíc okořeněno špetkou proslulého anglického humoru, který vhodně doplňuje vlastní emoční prožitek z četby.

Šestnáctileté excentrické Anně se doslova ze dne na den změní život, když je nucena společně se svou matkou Helenou opustit domov. Vydávají se proto společně za Heleniným otcem, který žije v malé zapadlé anglické vesničce. Anna tak poprvé dostává příležitost poznat osamělého devadesátiletého Algernona, jehož život se dosud řídil přísnými pravidly a rigidní orientací na minulost. Oba se zpočátku dostávají do opozice díky Anniným zvykům, které Algernona vyvádějí z míry. Postupně však díky jeho vzpomínkám na nelehké mládí i společně podniknutému výletu-misi do Cornwallu se vzájemné pouto upevňuje a oba dva se tak pro toho druhého stávají zdrojem poučení. Pro Annu o minulosti, pro jejího dědečka o současném globalizovaném světě. 

Autorce se velmi zdařile podařilo popsat vzájemné generační rozdíly v pohledu na svět a vymoženosti současné doby. Vzájemný hodnotový střet mnohdy budí pousmání a velmi trefně vyjadřuje podstatu rozdílného světonázoru. Čtenář tak dostává do rukou knihu, která potěší i milovníky road movie, při kterých člověk poodkrývá roušku dob dávno minulých. Zároveň tento román dokazuje smysl vzájemného dialogu i význam naslouchání si v dnešní digitální době.