Čtenářům se asi nejvíce vybaví v této spojitosti jeho dnes již kultovní díla jako Osm hor či Nikdy nevystoupat na vrchol. Z nich přímo bytostně vyzařuje autorova láska k horské krajině, která pro něj od počátku tvorby symbolizovala prvek autorské inspirace, stejně jako díla R. Carvera či E. Hemingwaye.

Nyní se nám Paolo představuje se svou novinkou s poetickým názvem Dole v údolí. Dostáváme do rukou komorní syrový příběh, který jako by se na první pohled vymykal dosavadnímu stylu vyprávění. Vrací se v něm k hrdinům své předchozí knihy a rozvíjí dále příběh patnáctiletého vztahu Elizabeth a jejího partnera, truhláře Luigiho, který nyní pracuje u lesní stráže. Luigi právě řeší množící se případy podivně zabitých psů v okolí a čeká společně s Elisabethou vytoužené dítě.

Do stereotypní atmosféry kraje Valsesie přichází po letech jeho výbušný a excentrický bratr Alfredo, který má kriminální minulost a je silně závislý na alkoholu. To je ostatně prvek, který oba bratry spojuje. Jejich cesty se kdysi rozdělily a Alfredo odjel pracovat do Ameriky, kde se věnoval kácení lesů. Do svého domova nezavítal ani v okamžiku, kdy jeho otec zemřel. Nyní se Luigiho a Alfrédův život znovu protínají na osudové křižovatce a ve vzduchu visí tíživé napětí.

Dole v údolí nám opět dokazuje, že autor umí nejen sugestivně popsat atmosféru horské vesničky, ale i skrytá rodinná dramata.

Co říci ještě na závěr? Snad jen to, že knihy Paola Cognettiho jsou v dnešním uspěchaném světě přímo pohlazením po duši. Připomínají nám, že člověk by nikdy neměl zapomínat na to, že je součástí světa přírody, která je jeho partnerem, ne sluhou. A že v občasném úniku do ní může nejlépe nalézt ztracenou duševní rovnováhu. Stejně jako ji našel autor sám.