The Hurricane Wars slibuje senzační fantasy s nezapomenutelnými postavami, vášnivou enemies-to-lovers romantikou a bohatě vykresleným světem, který se vám svou originalitou navždy vryje do paměti. Ale je tomu opravdu tak? Nebo se pod blyštivou obálkou a nadějnou anotací schovává hořké zklamání?

Z tohoto příběhu jsem měla hned od první stránky rozporuplné pocity. Mezi hlavní negativa musím zařadit mluvu, která byla na můj vkus až příliš květnatá a plná zbytečných metafor. Celý příběh je v podstatě synonymem pro „fialovou“ nebo „purpurovou“ prózu. A co že to vlastně je? V purpurové próze není pleť hrdinky světlá, ale bílá jako čerstvě napadlý prosincový sníh. Déšť je vždy tíživý, záře spalující a pohledy temné. Což nemusí být nutně špatně. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Těšila jsem se na zapojení prvků asijské kultury a mytologie, ale ani tady nebyly mé očekávání naplněny. Příběh je plný klišé, které se však v rámci romantických fantasy senzací drží na předních příčkách TikTok trendů. Pokud vám tedy nevadí předvídatelnost, možná uvítáte motivy znepřátelené lásky, světlo versus stíny nebo třeba forced proximity (nucená blízkost).

V celkovém důsledku mi přijde, že se The Hurricane Wars až moc snaží. Člověk by předpokládal, že si při tak barvitých popisech snadno představí, jak tamější svět vypadá. Není tomu tak. Ani po přečtení nejsem schopna vypotit žádnou smysluplnou charakteristiku hlavní hrdinky, snad kromě toho, že má kaštanové vlasy. A to samé platí s prostředím. Za přeslazenými větami není žádný hlubší význam, který by čtenáři pomohl v rozvoji fantazie a dokreslení atmosféry. První polovina knihy tak působila vážně úmorným dojmem. Pak se tempo přeci jen trochu zrychlilo, ale žádný markantní rozdíl to nebyl. Dějová stránka stále pokulhávala a tak jsem mnohdy měla pocit, jako bych o protagonistech četla obyčejnou fanfikci. A to jsem tehdy ani netušila, jak moc jsem se vlastně trefila.

Později jsem se dopídila k informaci, že tahle kniha původně fanfikcí opravdu byla – a to konkrétně na Rey a Kylo Rena z proslulých Star Wars. Inu, po tomto zjištění mi mnoho nedokonalostí najednou dávalo dokonalý smysl. Třeba proč se mi svět a jeho okolí zdálo naoko propracované a zároveň nic neříkající. Všechno to mělo jednoduché vysvětlení, a tím je copyright. Autorka se samozřejmě pokusila do díla vdechnout i své vlastní příběhové prvky, ale dle mého názoru nebyly dostatečně zajímavé a doladěné na to, abych je při vyčerpávajících pěti stech stránkách dokázala naplno ocenit. Můj verdikt je tak po přečtení bohužel zcela nekompromisní: tenhle příběh měl zůstat v šuplíku.