Oblíbený autor František Kotleta, jinak též nazývaný jako řezník z Bruntálu, se v poslední době vydával na pro něj trochu méně zvyklé výpravy. Ať už v nekončící sérii (ne, není to Ulice) Legie, nebo pod vlastním jménem Leoš Kyša v detektivce s historickou zápletkou s názvem Sudetenland. Tentokrát se ovšem rozhodl přijít s něčím, co je jemu přeci jen vlastnější, a tím je akční román s litry krve, ale i řadou sexuálních momentů.

Ústřední roli tu hraje především lovec démonů Filip Aksamit, který je po dlouhé době povolán do Prahy, aby se zde postavil hodně temným silám. Na svět se totiž řítí přímo z pekla zlo, které tu chce nechat zkázu a spoušť. Je čas připravit se na pořádný lov, při němž nebude nouze nejen o nebezpečí, ale i o několik zpestření. Nebude na to ovšem sám. V knize se seznámíte i s jeho sestrou a dalšími postavami, které mu budou pomáhat.

No, a je to prostě ona klasická jízda, v níž autor nešetří nejen akcí, ale i vulgaritami. Rozhodně to není žádné čtení pro děti, i když by vás za to možná pochválily. Připravte se na řadu absurdních momentů, během nichž se budete klátit smíchy. Jasně, ve skutečnosti byste asi podobné peklo na zemi nechtěli zažít, ale na stránkách knihy si to užijete naplno.

Pozici záporáků tu obsadili démoni, včetně několika známých. Potkáte tu Lucifera, Belzebuba a možná i někoho dalšího. Mezi nejvtipnější monstra jednoznačně patří týpek se dvěma penisy, kterého byste asi nechtěli potkat, dámy ani pánové. Ostatně různých sexuálních momentů je tu dostatek, užijete si povětšinou nespoutaný sex, v němž budou figurovat lidé i jejich protivníci.

Největší porci prostoru tu ovšem samozřejmě zabírá násilí. Těšte se na divoké přestřelky, utrhané údy a stovky mrtvol. Brutalita ovšem nepůsobí nijak prvoplánově, tak nějak se line celou zápletkou a prostě do ní patří. Nechybějí ani drsné hlášky, často spojené s již zmíněnou vysokou porcí sexuality.

Postav je tu nakonec vlastně poměrně hodně. Osobně jsem se v nich neztrácel, ale někdo může mít radši menší množství. Zaujmou ovšem i některé méně důležité, třeba smraďoch Hromádka. Důležitou roli tu hraje i určitý moment překvapení, kdy není nouze ani o zvraty.

Všechno směřuje ke gigantické bitvě, která akcí i porcí mrtvých těl předčí všechno předtím. Závěr je potom takový zvláštní, vlastně jsem tam některé věci nepochopil. Působí poměrně otevřeně, teoreticky by se autor do tohoto světa mohl ještě vrátit.

Černá smečka je za mne knihou, která opravdu směřuje spíše ke starším autorovým titulům. A je to dobře, protože už podobný druh „zábavy“ jistě mnoha jeho čtenářům chyběl. Může ovšem posloužit i jako úvod do Kotletovy tvorby, i vzhledem k překvapivé změně nakladatelství. Ta má být jen dočasná, určitě by neměl tvůrce Spadu nebo Nářezu definitivně přecházet pod novou stáj. Ostatně lidé z Epochy by si ho možná jinak našli a zažil by zřejmě horší muka než některé z jeho přítomných postav.