Pokud starší členy své rodiny berete jako samozřejmost, po této knize svůj postoj přehodnotíte. Na nic nečekejte, poslouchejte jejich vyprávění, ptejte se a vnímejte jejich život, protože žádné zítra už být nemusí… Citlivě napsaný román ZAPOMEŇTE NA NEDĚLI je dalším skvostným čtením francouzské spisovatelky Valérie Perrinové a s křehkostí otevírá téma stáří a lásky.

Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélene, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélene se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélene začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost.

Melancholický román Zapomeňte na neděli je hořkosladkým vyprávěním, v jehož středu stojí láska. Minulá, současná, utajená i intenzivně prožitá rezonuje napříč časem i generacemi a vypovídá podmanivý příběh o křehkosti lidské duše i bolestných tajemstvích, s kterými se snažíte naučit žít.

Příběh vypráví dívka Justine, která pracuje jak ošetřovatelka v domově důchodců a nade všechno miluje životní osudy svých dříve narozených klientů. Nejvíce ji fascinuje téměř stoletá Hélene, jejíž život prošel mnohými dramatickými událostmi včetně 2. světové války. Rozhodne se zaznamenat tyto bolestné i radostné vzpomínky do modrého sešitu, který ji nakonec otevře dveře do světa velkých citů a možná i do vlastního života.

„Ale pro mě to tam všechno začalo: vyprávěli nám příběhy. A staří lidé, protože už nemají nic jiného na práci, vyprávějí o historii jako nikdo jiný. Je zbytečné hledat v knížkách nebo ve filmech: prostě jako nikdo.
Tehdy jsem pochopila, že aby vyprávěli, stačí se starých lidí dotknout nebo je vzít za ruku. Jako když hloubíme u moře díru do suchého písku a voda nám tvrdohlavě stoupá mezi prsty.“

Valérie Perrinová je vypravěčkou, v jejíž duši sídlí emoce i zřetelný dotek nejniternějších vjemů. Její vidění světa, které otiskuje do svých příběhů, se stává speciální podívanou s ojedinělou atmosférou a každá věta je pro čtenáře požitkem, který do sebe nasává a vědomě ho nechává působit na svoji duši, která se přímo tetelí blahem. Její romány doprovází melancholická aura, která se vám zadře pod kůži a ještě dlouho v ní zůstává nezapomenutelný otisk. Ačkoliv píše o bolestných událostech a životních traumatech, z její ruky to snášíte daleko lépe a jako houba nasáváte životní poselství, moudra i zkušenosti.

Chvíli to trvá, než vás autorka pustí do svého příběhu. Ladíte společně krok a snažíte se orientovat nejen v ději, ale i v psaném projevu této autorky, který se stává pro čtenáře nevšedním zážitkem. Později ale jako kdyby se otevřely stavidla, a vy bezpečně proplouváte emotivním vyprávěním. Autorka má svůj osobitý styl psaní, který nebude asi pro každého úplně komfortní záležitostí, ale pokud ji dáte šanci, zjistíte, že její výpověď dokáže být velmi sugestivní a ještě dlouho po přečtení ve vás bude doznívat.

Román Zapomeňte na neděli je autorčinou prvotinou a i když, dle mého, nedosahuje věhlasu dalšího románu Vyměnit vodu květinám, s jistotou vnímáte budoucí potenciál této úžasné vypravěčky a hráčky se slovy. Křehký příběh o láskách a stárnutí se mi moc líbil, a pokud se rádi noříte do citlivých příběhů, které dokáží čtenářům nabídnout prostor k přemýšlení a zasáhnout je na citlivém místě, tady určitě nesáhnete vedle.