Když Jack Rozparovač potká Doriana Graye
Stejně tak, jako je pestrá paleta naší hlavní hrdinky, jsem po přečtení schopna říct, že pro nás autorka přichystala i stejně barvitý děj. Fantasy s příměsí krimi a špetkou tajemna? Tenhle příběh mi zkrátka učaroval.
Učarovala mi taktéž magie, která v ději figuruje, jelikož jsem se v literatuře zatím s ničím podobným nesetkala. Díky zajímavému magickému systému, založenému primárně na umění, jsem se do díla začetla velmi rychle a přelouskala jej za jedno deštivé odpoledne. Přestože zde nalezneme tematiku malířství, jsou však Falešné růže temnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Děj plyne pomalu a doprovází jej ponurá, gotická, místy snad až hororová atmosféra, přičemž i motivy vybočují z žánru klasické Young Adult fantasy, který bychom od knihy přirozeně očekávali. Co všechno tedy v příběhu najdeme? Olsonová se nebojí nakousnout téma psychických i fyzických onemocnění, smrti, násilí, týrání, ale také náboženství, sociálních rolí, postavení ve společnosti či chudoby.
V příběhu najdeme i romantiku, která se mi však zdála polovičatá a popravdě tam vůbec být nemusela. Mnohem zajímavější pro mě byl sourozenecký vztah mezi Myrou a její nemocnou sestrou, který byl vykreslený opravdu krásně.
Podtrženo sečteno: v této knize najdete hlavní hrdinku se zajímavou a originální magií, trochu pomalejší příběh zasazený do temného viktoriánského prostředí, napínavou detektivní zápletku, skvěle vykreslené sourozenecké vztahy a taky nějakou tu romantiku. Za malou výtku by se dala považovat uspěchanost. Velmi originální fungování světa a magie se čtenáři občas může jevit trochu nedotaženě.
Přestože jsou Falešné růže autorčinou „českou prvotinou“, v zahraničí se jedná již o její druhou knihu. A já po přečtení mohu s klidem na duši říct, že jsem velmi zvědavá, co dalšího si pro nás Jessica Olsonová přichystá.