Knižní recenze

Nářek drozda

Nářek drozda
Knihy Tima Weavera u nás zprvu vycházely poměrně na přeskáčku, což mohlo prvním českým čtenářům přinést těžkosti při objevování Davida Rakera – hrdiny těchto knih. Očividně to jejich popularitě neublížilo. Nářek drozda tak je více než očekávanou novinkou.

Pro jednotlivé případy není chronologie knih zase tak podstatná. Silný životní příběh hlavního hrdiny, bývalého novináře, dnes soukromého vyšetřovatele, prochází v čase dramatickými změnami, které se čtenáři dostanou hluboko pod kůži. Jeho neštěstí jej zhmotňuje a dovoluje mu vystoupit z řádků knihy a být jeho součástí. Zároveň tvoří emoční pilíř, na němž stojí jeho motivace najít ty, které již nikdo nehledá. Pokud jste knihám Tima Weavera propadli, musíte „Drozda“ prostě mít.

Ačkoliv jsou všechny knihy s Davidem Rakerem samostatnými a uzavřenými případy, mají na pozadí vedlejší dějové linky spojené s Davidem a jeho nejbližšími. Nebojte se, pokud jste předchozí knihy nečetli. Autor v tom své čtenáře nenechá a souvislosti a nedávné události mu stručně a nenásilně připomene, aby se v tom moc dlouho neplácal a zároveň se těšil na další knihu. Takže šance užít si poutavou detektivku i pro nás zapomnětlivé.

Cate a Aiden jednoho dne po fatální autonehodě prostě zmizí. Po necelých třech letech se rodiče Cate rozhodnou oslovit Davida, aby zjistil, kam zmizeli. Jak už to bývá, nevědět je horší, než znát krutou pravdu. David se poměrně brzy dostane na zajímavou stopu. Ta zpočátku nikam moc nevede. S tím, jak se objevují noví svědci a další skutečnosti, začíná být jasné, že půjde o něco mnohem většího. Proto je čas od času nutné odskočit v kratší retrospektivní kapitolce do více či méně vzdálené minulosti. Autorovi se musí nechat, že i přes tyto odskoky, velké množství vedlejších postav a ve finále i značně složitou konstrukci zločinu a jeho rozsah, vás nenechá se někde po cestě ztratit. Opět plus pro nás sklerotiky a roztěkané jedince.

Knihy Tima Weavera jsou jako luxusně prostřená tabule. Mohlo by vás vyděsit množství příborů a nádobí na sněhově bílém ubruse. Počáteční paniku a zmatek překonáte v okamžiku, kdy vezmete do ruky první vidličku. Postupně s přibývajícími chody odebíráte další a další, abyste se dokonalým systémem propracovali k hlavnímu chodu. Jenže v tomhle snu sněhově bílý ubrus nebude pocintán ani zhanoben množstvím drobků. Na konci zůstane jen pocit uspokojení z opulentního dokonalého zážitku.