Když ty dvě mezi sebou porovnám, neubráním se myšlence, že právě Kate Marshallovou přivedl autor na svět jen z toho důvodu, aby urval zbylou část čtenářů, která jeho knihám nestihla propadnout. Co si budeme povídat, Erika Fosterová je chlap v policejní uniformě a horko těžko u ní objevíte zbytek ženy dobře schovaný pod frčkami. Oproti tomu je Kate, byť bývalá policistka, nyní soukromá vyšetřovatelka, empatická, zranitelná, se svými dobře skrývanými stíny daleko sympatičtější a uvěřitelnější než právě Erika. Právě empatie je to, co jí přivede k případu z Ďáblovy cesty a provází ji po celou dobu.

Před jedenácti lety se ztratil chlapec. Byl prohlášen za mrtvého, i když se nikdy nenašlo jeho tělo. Jeho babička, sžíraná nevědomostí víc než smutkem, se náhodnou setká s Kate a požádá jí o objasnění, co se tehdy vlastně stalo.

Již v prvních krocích v pátrání po Charliem odhalí Kate a její kolega Tristan poměrně zajímavé skutečnosti. Zjišťují, že neprověřených stop a podezřelých okolností v tehdejším vyšetřování bylo víc. Pátrání tak od začátku nabere poměrně svižné tempo, které si udrží po celou dobu. Čas od času nakoukneme do hlavy a srdcí obou vyšetřovatelů, ale jen tak na skok, aby jejich postavy nebyly příliš ploché a dostaly potřebný další rozměr. Jsou to přátelé, pracují spolu dlouho, ale ještě stále se poznávají.

Místo činu, pustá krajina se scenériemi na pomezí romantiky a hororu, okořeněné dávnou pověrou, je přesně tím kusem země, kde uvěříte i na čarodějnice a nechcete tam být o nic déle, než je nezbytně nutné. I přes náznak tajemna se autor neodchyluje od zvoleného žánru a nezahrává si s ničím, co by zavánělo duchařinou víc, než by jeho čtenáři snesli.

Ďáblova cesta svůj rytmus a velmi příjemnou dávku napětí neztrácí do konce. I když je pravda pozornému čtenáři odhalena dřív, než kniha dospěje k poslední stránce. Je zde podána tak, že i ten, kdo od určitého okamžiku tuší, jak to bylo, nebude zklamán.

Robert Bryndza nezůstává svým čtenářům nic dlužen. Naopak si myslím, že čtvrtým případem Kate Marshallové vnesl špetku nového. Lehký náznak možného tajemna příjemně okořenil celý příběh, aniž by ho jakkoliv snižoval, nebo sliboval něco, co nakonec nepřinesl. Autor dokázal, že jeho inspirace rozhodně neokorala. S novou knihou tak nabídl i příslib do budoucna, že můžeme očekávat cokoliv.