Děj se odehrává roku 1945 a všichni asi víme, že to byl rok zlomový, a to nejen pro naši republiku. Byl konec hrůzné nacistické mašinérie: Hitler je mrtev, ale zlo v lidech stále přetrvává. V Krušných Horách, které patřily k Sudetům, je stále ve svých domovech hrstka německých starousedlíků, čekající na odsun. Lidé, kteří zde prožili celý život, ale bohužel se hlásili k německé národnosti a musí ze svých domovů odejít. Tyto domovy jsou nabízeny českým občanům - a zde se nám představuje rodina Smolíkových. Krásný dům v podhůří je okouzlí a chtějí se do něj nastěhovat. Má to jen malý háček. Německá rodina zde stále bydlí. Obě rodiny se na nějaký čas musí naučit žít ve společné domácnosti a ke slovu se dostávají všechny staré křivdy a rány, které  byly oběma národnostem zasazeny. Obě rodiny se odmítají vzdát a musejí se přizpůsobit, což ani pro jednu není lehké.

Štěpán Javůrek nám opět dokazuje, že je mistrem ve svém žánru. V prostředí Krušných Hor vyrůstal a jeho dětství utvářelo bezpočet příběhů z druhé světové války. Jeho knihy jsou nesmírně poutavé a čtivé a zaujmou od první stránky. Nejinak je to i u knihy Sudetský dům, která v sobě ukrývá nezměrný smutek a sílu slova.

Smutné období konce druhé světové války přineslo nejen radost z osvobození, ale také spoustu příběhů, které by neměly být zapomenuty. A jsem ráda, že vypravěč, jako je autor této knihy, dokáže do svých děl vložit lidskost a cit pro dané období.