Investigativní novinář Petr se musel v dětství potýkat se ztrátou svého nejlepšího kamaráda, který zničehonic zmizel v hlubokých lesích Orlických hor. Po mnoha letech se Petr vrací do své rodné vesnice, aby zde započal novou éru svého života i kariéry. Minulost ho ovšem nenechá spát a brzy navíc zjistí, že jeho přítel nebyl jediným dítětem, které se v tomto kraji ztratilo.

Kateřina Surmanová je již zkušenou novinářkou a psaní pro ni tudíž není úplnou novinkou. I přesto se může zdát vytvoření téměř pětisetstránkové knihy s přívlastkem „pro fanoušky Kariky a C. J. Tudor“ dosti odvážným krokem. Naštěstí si vypomohla hned několika kroky, které z jejího románového debutu dělají velice zajímavý kousek.

Předně ho zasadila do přitažlivého prostředí Orlických hor a ještě při tom neváhala využít i zdejší populární pohraniční opevnění, konkrétně tzv. řopíky. Jedná se o ty lehké, menší objekty, kterých najdete v této části České republiky nespočet. V příběhu sehrají poměrně důležitou roli a musím se přiznat, že mě jejich využití pro zápletku velice potěšilo.

Vedle toho ze své hlavní postavy udělala novináře, což byl pro ni jako zástupkyni tohoto povolání samozřejmě logický krok. Díky tomu ústřední hrdina působí velice přesvědčivě. Na druhou stranu nemůžu s klidným svědomím říct, že bych si ho nějak oblíbil. Přestože se po většinu času snaží jít za správným cílem a je to vlastně klaďas, prostě jsem ho neměl rád. V tomto případě mi to ovšem vůbec nevadilo a nemá to žádný vliv na mé hodnocení knihy. Nejdůležitější je tu totiž ona mrazivá atmosféra, se kterou umí autorka pracovat na výbornou.

Začátek je vlastně trochu pozvolnější. Seznámíte se s Petrem, následujete jeho kroky do rodiště, kam se po rozvodu uchýlil, a postupné zvykání si na staronové prostředí. Seznámí se s novými lidmi, potká nějaké staré známé, a dokonce se k němu tak trochu náhodou dostane i jeden pejsek. Postupně se mu ovšem začnou vracet obrazy z minulosti, související zejména s jeho zmizelým kamarádem. Ostatně pomocí flashbacků budete moci zažívat některé okamžiky ještě před jeho zmizením. Jejich použití je oblíbeným a často dosti chytrým tahem a i v tomto případě to funguje.

Celé to ovšem není jen o jednom ztraceném klukovi. Brzy se ukáže, že daný problém sahá daleko hlouběji a dokonce přichází čas i na prastaré pověsti a mysteriózní okolnosti. Ano, jak už napovídá samotný žánr, pod povrchem číhá něco lehce nadpřirozeného a daleko temnějšího. Ostatně je to horor.

Postupně tedy začíná atmosféra houstnout, dějí se poměrně husté věci a slabší povahy možná budou rozsvěcet více světel ve svých obydlích. Troufnu si prostě tvrdit, že tu jsou i momenty, při nichž se někteří budou bát. Rozluštění celé záhady je přitom až téměř do konce zahalenou pláštěm tajemství, takže napětí je po celou dobu velice slušné.

Dojde i na mezilidské vztahy a hlavní postava se nejen díky nim dostane do několika svízelných situací. Nebude to mít zrovna jednoduché, chlapec. No a já jsem mu to teda taky neulehčil, když jsem prozradil, že jsem ho vlastně neměl příliš rád. Na druhou stranu mu musím přiznat, že se jen tak nezdává a tvrdě si jde za svým cílem.

Šepot z lesa je rozhodně zajímavá kniha s mysteriózní hororovou atmosférou, která bude většinu čtenářů bavit. Osobně bych ji možná o něco zkrátil, ale přesto jsem se u ní rozhodně nenudil. Na české poměry se jedná o kvalitní titul, který rozhodně má potenciál získat si velké množství žánrových i nežánrových fanoušků. A přirovnání k Jozefu Karikovi vlastně není vůbec od cesty. Zároveň si ovšem titul zachovává svou originalitu, kterou nás autorka může do budoucna ještě hodně překvapit.