Po přečtení úžasné povídkové knihy 13!, kterou jsem obdržela jako podklad pro rozhovor, zejména tedy části věnované vyčerpanému autorovi bojujícímu jak tygr v aréně zvané knihovna, jsem pojala podezření, že klasický rozhovor autorovi do života asi příliš radosti nepřinese. I když by mne opravdu zajímalo, jaké jsou jeho pracovní rituály, jak dlouho knihu psal, zda v sobě kniha skrývá autobiografické prvky i co dalšího má v plánu, byla jsem pevná a nezeptala se. Místo toho jsem jej poprosila, zda by si se mnou nezahrál takový malý slovní ping-pong. Na jedné straně slovo a na té druhé asociace, vzpomínka, co pro něj to či ono znamená… A on souhlasil.
