Lucie Hlavinková má svojí cestu určenou, ví, jakým literárním směrem jít. V jejím životě nejdříve přichází studium, ve volných chvílích se věnuje psaní. Myšlenky přenáší na papír, nápadů nemá nikdy dost. Má potřebu sdělit své pocity široké veřejnosti. Chce psát díla srozumitelná, chtivá a žádaná. Snaží se najít cestu ke čtenářům. Poznává se s ostatními zkušenými autory, jsou pro ni nejenom vzorem života ale i psaní. Váží si současných literátů i kulturní veřejnosti. Má velké plány, snad se jí časem nějaký splní. Jeden z mnoha jejich snů je napsat výborné dílo s možností překladu v zahraničí. V životě upřednostňuje své umělecké pocity.

Mezi její první velký úspěch patří výhra v literární soutěž „Hledá se autor bestseleru„, vyhrála také literární soutěž Albatrosu s příběhem pro děti „Projekt pes – ten můj„.

V jejím případě platí, že jablko nepadlo daleko od stromu. V rodině má dědečka, humoristu Miroslava Skálu. Od dětství měla ke knížkám vždy blízko, už jako dítě si psala do šuplíku.

Nakladatelství Jota vydalo její první velké dílo SESTRY FOXOVY, ve kterém se autorka snaží předat hluboké znalosti o dosud málo známém tématu spiritismu. Tvorba se vymyká běžným konvencím a styl je hodně intuitivní. Bylo skvělé mít možnost nahlédnout do skutečného života sester Foxových jak ho vidí sama autorka. Toto zpracování je prostě něco, čím chce Lucie Hlavinková v literárním světě ukázat, že dobrých knih nikdy není dost.

Kniha promítá autorčin vztah k historii, postoj k věcem, událostem, lidem, vlastních poznatků vytvořených studiem odborné literatury a četbou, tedy jistých představ s viděnou a poznanou realitou. Je to autentický příběh odlišný od běžných historických záznamů, z hlediska zpracování viděného a poznaného, či z hlediska autorova přístupu k dané problematice.

Jde o pravdivý, dramaticky vypovídající životní příběh sester Foxových. Hlavním tématem knihy je spiritismus. Co o něm vlastně víme? Je to vědomí víry, uznává a zkoumá posmrtný život, věří v existenci duchů a duší. Sestry nás zavedou do světa spiritismu, do vědomí víry, uznávání a zkoumání posmrtného života. Opravdu dokážou navázat spojení s mrtvými? Budeme hledat rozluštění zda jsou po smrti stále duše živé. Pozůstalá rodina pátrá co se stane až odejdeme z tohoto světa, kam se vtělí naše duše? Žijeme pouze tento život nebo nás čekají další, lepší životy? Můžeme komunikovat s mrtvými dušemi, neohrozí nás to na zdraví, psychice i dalším naším současným životem? Díky novému titulu si můžeme dovolit vstoupit do zatím námi neskutečných a nepoznaných situací. Na toto vše i ostatní nám odpoví sestry Foxovy. Média prezentují jejich hovory s mrtvými, máme šanci být u toho. Kde je cesta a hranice mezi životem a smrtí? Duch nám dává předurčení, vědomí, touhu i chtění, přináší sebou všechny pocity a dojmy, jimiž si bytost v pozemském životě prošla. Každý duch je pak po smrti veden tam, kam náleží na základě svých předešlých skutků. Jak se choval a jakou povahu měl člověk, takový je i jeho duch v astrálním světě, proto při navazování kontaktů s duchy se setkáváme s bytostmi čistými, mravnými a vznešenými, stejně tak jako se zlými, nevědomými a jim podobnými. Pojďme poodkrýt tajemství této knižní novinky.

Celý příběh začíná v 19. století ve městě Hydesville v americkém státě New York. Sestry Margaret a Kate Foxovy (v té době 15 a 12 let) se zrovna s rodinou přestěhovaly do domu, o kterém se říká, že tam straší. Samy tomu začnou věřit, až když je několik nocí po sobě začne budit nevysvětlitelné klepání, jehož příčinu nelze odhalit. Sestry se domnívají, že v jejich pokoji se usídlil ďábel a rozhodnou se s ním navázat kontakt.

A co vlastně víme o spiritismu?

Nepřikazuje ani nenařizuje, čemu je dobré věřit. To, jak chápeme život a svět, záleží čistě na našich individuálních zkušenostech a znalostech. Určité formy komunikace a navazování spojení s duchovním světem jsou známé lidstvu po celou dobu jeho existence. Spirituální bytosti, duchové či andělé navštěvují lidstvo již od nepaměti, aby jim předali své moudrosti, znalosti a učení. Duchové jsou bytosti vědomé si svého bytí, jsou individuální a svébytní jedinci. Duch je sice bytost nehmotná, zároveň však oživuje člověka a jeho tělesnou schránku. Duch dává předurčení, vědomí, touhu i chtění. Opustí-li tato bytost své fyzické tělo, pak toto tělo ztrácí všechny své předešlé schopnosti, stává se pouze nehybnou hmotou podléhající rozkladu, zatímco duch se stává volným duchem a přináší si sebou všechny pocity a dojmy, jimiž si v pozemském životě prošel. Každý duch je pak po smrti veden tam, kam náleží na základě svých předešlých skutků. To, jak se choval a jakou povahu měl člověk, takový je i jeho duch v astrálním světě, proto při navazování kontaktů s duchy se setkáváme s bytostmi čistými, mravnými a vznešenými, stejně tak jako se zlými, nevědomými a jim podobnými. Duchové sebevrahů a osob zavražděných odcházejí do záhrobního života s velkými bolestmi.

Pojďme také nahlédnout do osobního života spisovatelky. Jaké je její tajemství? Jak se jí podaří prorazit a vytrvat ve spisovatelské komunitě? Čeká vás takové malé nahlédnutí a zamyšlení, v čem tkví originalita a génius profesionálních spisovatelů. Lucie Hlavinková mi s pokorou odkrývá zákoutí literární tvorby.

Autorce jsem položila několik otázek :

Nyní vyšel nový titul „Sestry Foxovy“, co Vás inspirovala k napsání, kde jste získávala odborné informace, navštívila jste místa děje

Vystudovala jsem obor historie-religionistika na FF MU v Brně, takže o sestrách Foxových jako zakladatelkách hnutí spiritismu v 2. polovině 19. století v Americe jsem věděla už dlouho, ovšem netušila jsem, jak zajímavé životy plné neuvěřitelných zvratů tyto ženy prožily. Úplnou náhodou jsem se dozvěděla více podrobností, když jsem hledala pro svou sci-fi povídku „Seance“ jména nějakých opravdových spiritistů a spiritistek. Životní příběh sester Foxových, popsaný v pár bodech, mě natolik zaujal, že jsem si o něm vyhledala literaturu faktu a také prameny, tzn. vydanou milostnou korespondenci, životopis, který napsala jedna ze sester nebo například paměti kouzelníka Harryho Houdiniho, který se s nimi setkal.

Dům sester Foxových, kde se započal jejich příběh, už neexistuje, stojí pouze jeho kopie. Navštívila jsem New York, kde prožily největší část svých životů, i když současné město se samozřejmě od toho v druhé polovině 19.století značně liší.

Název knihy napovídá kdo je hlavní postavou, kde se děj odehrává. Existuje jedna formální literární inspirace této knihy, ale je tu i druhá inspirace co tím chce spisovatelka pravdivě co nejvýstižněji ukázat

Hlavními postavami jsou tři sestry. O mnoho starší Leah, která byla v době, kdy její mladší sestry začaly „komunikovat s duchy“ už dospělá a měla dceru. Maggie a Katie byly v té době na prahu dospívání. Děj se odehrává v druhé polovině 19.století v Americe, pokrývá celé jejich životy, a mou snahou bylo co nejlépe přiblížit čtenářům atmosféru této mimořádné doby, mého oblíbeného období. Tato moderní doba přinesla celou řadu změn do lidských životů. Vlastně téměř všechny vynálezy a technologie, které dnes známe, mají v ní svůj původ. Je to doba převratných vynálezů, prudkého rozvoje měst, zkracování vzdáleností a s tím vším souvisejících změn myšlení. Staré náboženské představy přestávají lidem vyhovovat, mají také lepší přístup ke vzdělání, dozvídají se o nejnovějších úžasných vynálezech a začínají se ptát, zda by nebylo možné pokusit se navázat spojení i se zemřelými „na druhé straně“, když je nyní možné například pomocí telegrafu a telefonu komunikovat s lidmi na opačné straně zeměkoule. Navíc se teprve nyní lidstvo díky vědě dozvídá o nejrůznějších druzích záření a energií (elektřina, rentgen), které zde byly od nepaměti. Možná je tedy právě nyní možnost moderními metodami poznat dávné tajemství, na které se lidé ptají od té doby, co jsou lidmi – existuje život po smrti? Můžeme se o něm něco dozvědět?

Ovšem stejně příznačné pro tuto dobu je to, že „duchové“ si ke komunikaci vybrali mladičké dívky, přesně v souladu s dobovým ideálem nevinného dětství a ženství. Realita se samozřejmě od ideálu velmi lišila. Čím déle jsem o sestrách Foxových četla a přemýšlela, tím více mě jejich životy fascinovaly – musely to být velice inteligentní, charismatické a empatické dívky, schopné překročit hranice a omezení svého původu a doby. Vydělávaly si samy na živobytí v době, která ženám v tomto ohledu nepřála, a snažily se obstát ve velice drsném světě.

Doufám také, že si mi podařilo čtenářům vykreslit dobu, životy a pocity lidí, které si dnes už nedovedeme představit. Dětská úmrtnost, zejména ve městech kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám, byla závratně vysoká. Děti i mladí lidé umírali na choroby, které dnes neznají ani samotní lékaři, ale i „obyčejná“ angína mohla vést k celoživotním následkům. Rodičů, kteří ztratili své děti nebo lidí, kteří předčasně ztratili své blízké, byly zástupy, které dychtily po sebemenší naději, že se se svými milovanými mohou spojit, že není nadobro konec.

Kdy píšete /denně, pouze o víkendu, po práci…./

Snažím se psát denně, někdy i o víkendu, pokud je nepříznivé počasí. Ovšem některé dny k počítači ani nezasednu, pokud cítím, že by ze mě nic kloudného nevypadlo…

Co Vám psaní přináší?

Už od doby, co jsem se naučila číst, jsem také zkoušela něco psát. Vliv na to určitě mělo i to, že můj dědeček, Miroslav Skála, autor Svatební cesty do Jiljí, byl spisovatel i babička Liběna Skálová psala pro děti. Psaní je pro mě zábavou, psala jsem si do šuplíku i na mateřské, když mladší syn usnul, čistě pro sebe. Doufala jsem, že jednou seberu odvahu a dám texty někomu přečíst. Získala jsem odvahu přihlásit se do soutěží Fragmentu a Albatrosu – a k mému velkému překvapení jsem obě soutěže vyhrála!

Jak vypadá váš proces tvorby nové knihy

Proces tvorby se stal systematičtějším až v poslední době. Předtím, než začnu psát, mám v hlavě už základní zápletku, charakteristiky postav a konec příběhu. Pak mě začínají napadat další dílčí situace, většinou na procházce se psem, ve sprše nebo těsně před usnutím. Všechny nápady si musím hned zapsat do telefonu a sama sobě poslat na mail, abych je nezapomněla. Před historickou knihou, jako jsou sestry Foxovy, ještě předchází několik měsíců rešerší, čtení příslušné literatury, hledání dobových reálií a podobně, chci, aby seděly všechny detaily a nedocházelo k anachronismům.

Vzpomenete si ještě, s čím jste se jako začínající autor musela vypořádat?

S nedůvěrou ve své schopnosti.

Když píšete novou knihu, máte nějakého kritika?

Texty čte jako první moje rodina – manžel a rodiče a ti mi řeknou svoje připomínky.

Navštěvujete knihovnu jako čtenářka, jaký žánr čtete, jaké knížky jste měla v dětství oblíbené

Hned od první třídy jsem začala chodit do knihovny, protože mi brzo přestala stačit domácí knihovnička. Paní knihovnice si mě pamatovaly, protože jsem si půjčovala štosy knížek i v oddělení pro dospělé. Jeden z nejlepších pocitů na světě je přijít z knihovny, uvařit si čaj a zasednout na gauč!

Čtu všechny žánry, čtu pořád a ve velkém. Dříve jsem dočítávala i knihy, které mě příliš nebavily, pořád jsem čekala, že se přece jenom zlepší, ale teď už to nedělám.

Nejvíce byly oblíbené verneovky, knihy Alexandra Dumase, všechny knihy se Sherlockem Holmesem (kvůli němu jsem se začala ve 12 letech učit anglicky), sci-fi, Tolkiena. To by bylo na dlouho.

Jaké autory máte ráda, které čtete

Já čtu pořád a všechno. Bez čtení bych vůbec nemohla existovat! Mých oblíbených spisovatelů je spousta, řeknu alespoň pár jmen: Michel Houellebecq, John Irving, Vladimír Sorokin, Haruki Murakami, Alice Munro, Frank Herbert, John Kennedy Toole… Už vidím, že jsem se příliš rozpovídala! Z českých spisovatelů Tereza Boučková, Jiří Hájíček, Josef Formánek a velice se mi líbí také Bianca Bellová.

Píšete nový titul se záměrem předat nakladateli? nebo píšete jen tak pro sebe a časem se rozhodnete co bude dál

Teď už píšu texty s vědomím, že budou vydané.

Máte své nakladatelství, nebo si knihy plánujete vydávat svépomocí?

První kniha pro děti Projekt pes (ten můj) mi vyšla u Albatrosu, díky výhře v literární soutěži, kterou každoročně pořádají, na podzim vyšel druhý díl tohoto příběhu s podtitulem Smečka. Rukopis Sester Foxových vydává brněnská Jota a už se mě ptali, jestli píši něco dalšího, takže doufám svépomocí nebudu muset vydávat nic.

Jsou Vaše knihy vydávány i jako e-knihy?

Jako e-kniha vyšla roku 2015 moje sci-fi povídka „Seance“, se kterou jsem vyhrála soutěž nakladatelství Fragment. Vítězná pětice povídek byla uspořádána do e-knihy, v tištěné podobě nevyšla.

Věříte v budoucnost tištěné knihy nebo e-knihy, případně obou současně

Obou současně. Tištěné knize se nevyrovná nic, ale na dovolenou je určitě lepší čtečka.

na iDnes máte také svůj blog, co Vám přináší psaní blogu, máte potřebu zde zveřejňovat? Co chcete pomocí blogu sdělit čtenářům

Na blogu jsem si poprvé v životě vyzkoušela, jaké to je, když můj text čtou úplně cizí lidé. Když jsem tam zveřejnila první příspěvek, vůbec jsem nemohla usnout, jak jsem byla nervózní! A jakmile se začalo objevovat kladné hodnocení a komentáře, byla jsem nadšená a povzbuzená k dalšímu psaní. Na blogu je umístěno několik mých krátkých povídek, ale upřímně řečeno, teď tam nemám čas přispívat, věnuji se psaní delších věcí.

Jaké máte zkušenosti s literární kritikou?

Zkušenosti s literární kritikou zatím nemám žádné – doposud vyšly jen knihy pro děti. Ohlasy mezi čtenáři, dětmi i dospělými, je zatím výborné, což mě velice těší a vážím si toho. Až přijdou nějaké kritické ohlasy, budu ráda –pořád je co zlepšovat!

Určitě se kniha Sestry Foxovy stane bestsellerem, bylo by také velkým potěšením kdyby kniha vyšla v překladu v zahraničí. Určitě by to mělo velký význam pro celou českou kulturu i samotnou spisovatelčinu osobnost. Věřme, že získá nějaké ocenění.

Děkuji spisovatelce že si udělala čas na své čtenáře, bylo to velmi milé setkání. Přejí jí mnoho energie do další literární tvorby.