Knižní recenze

Prožijte zimu v kavárně na pláži

Prožijte zimu v kavárně na pláži
Nemám ve svém okolí ženu, která by alespoň jednou za život nezatoužila po vlastním podniku. Cukrárna s bio-sladkostmi, rodinný hotel s barevnými truhlíky na oknech, malý obchod s hezkými věcmi – to je romantika dnešní doby. Zvlášť když trávíte dny stereotypním „klofáním“ do počítače v šedivé kanceláři. Anglická spisovatelka Lucy Diamond moc dobře ví, po čem dnešní žena touží. Sama se totiž z jedné takové kanceláře v Londýně vydala vstříc dobrodružstvím a plnění snů. A to nyní dopřává i hrdinkám svých románů.
Každá typická spořádaná britská rodina musí mít svoji černou ovci. Evie je 32 let a ještě pořád neví, co od života vlastně chce. Zatímco její sestry jsou úspěšné v práci i ve svých rodinách, Evie se zkoušela živit jako herečka, fotografka i zpěvačka, ale nic z toho nevyšlo, takže skončila jako administrativní síla. K radosti svých rodičů si alespoň našla přítele Mattewa, který je jejím přesným opakem – spořádaný, solidní, se stabilním zaměstnáním, racionálními názory a snahou Eviin život uspořádat. Všechny jeho snahy však přijdou vniveč ve chvíli, kdy náhle zemře Eviina teta Jo a odkáže jí kavárnu na pláži v Cornwallu, čtyři hodiny jízdy od jejich bydliště v Oxfordu. Kavárna na pláži Tragická událost pomůže Evie skoncovat se starým životem a začít znovu od začátku. A začátky, jak známo, nebývají jednoduché. Všimli jste si například, že ve všech příbězích nikdy nemůže mít nově příchozí harmonické vztahy se starousedlíky? Tak proč by „lufťačka“ Evie měla být výjimkou? Vrásky jí přidělávají i zaměstnanci tety Jo. Až si čtenář říká, jak s takovými nepoužitelnými typy lidí teta Jo vůbec zvládla vytvořit fungující a úspěšný podnik. Nebyl by to ale správný romantický příběh, kdyby se neobjevilo i několik sympatických známých a nápomocných přátel. Ti se v příběhu zjeví přesně tehdy a tam, kde jsou právě třeba. Proč jen to tak nemůže fungovat i v běžném životě? Hlavní hrdinka Evie je přesně taková, aby bylo jednoduché se s ní ztotožnit. Je autentická. Trochu trdlo, trochu zmatkař. Má spoustu snů a přestav, ale většinou neví jak se rozhodnout a tak se nemůže rozhoupat k jakékoli akci. Ráda se směje, touží po romantice (s tou to autorka občas až trochu přehání) a v příběhu se jí dostane luxusu nadbytku lahodného jídla, kávy a zákusků. Čtení této knihy tak může být pastí pro všechny toužící po štíhlé linii, občas totiž ona lahoda přímo proniká skrz stránky až na váš jazyk a je tak třeba navštívit v průběhu čtení lednici. A v případě, že odoláte při sladkých popisech dobrot, bude třeba vytáhnout vlastní cukry nejpozději při čtení napínavé dějové linky. Ta je velmi povedená a naprosto jsem ji neodhadla. Kavárna na pláži není překvapivým originálním příběhem. Podobných běží v odpoledním nedělním televizním vysílání desítky. A stejně jako ony má i tato kniha poněkud jednodušší a předvídatelný děj, a to přestože vyšla v edici inteligentních románů pro inteligentní ženy. Na druhou stranu je to ale báječná oddechová literatura a příběh, ze kterého na vás dýchne letní atmosféra, i když se odehrává na studeném anglickém pobřeží. Takže možná dopadnete jako já: lehce se ošklíbnete nad jednoduchostí děje i stylu psaní, ale kamarádce ji vřele doporučíte.
Autor Tereza Mec
Image
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času. Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.

Štítky