Štítek: humor a satira

Po přečtení vám bude jasné: veterina je tvrdá dřina a nehodí se pro každého, zvlášť ne pro ženu. Stejně jako tradiční irský venkov. Díky pozitivnímu přístupu Gillian Hickové ale nejspíš zatoužíte poznat obé, přestože nemáte rádi bláto, od dobytka si držíte uctivý odstup a v podzimní plískanici by vás nevyhnali ani do večerky na roh, natož na odlehlou farmu v horách. 

Měli jste špatný den a potřebujete rozesmát? Nebo se prostě chcete odreagovat a přečíst si něco vtipného, nenáročného, co vás pohladí po duši a zlepší náladu? Co takhle knihy plné humoru, vtipných hlášek, u kterých se můžete smát z plna hrdla nebo minimálně pro sebe usmívat „pod fousy“? Pak čtete správně. Mám tu pár zaručených tipů pro muže i pro ženy, některé „profláklé“, ale i ty méně známé, které mi vykouzlily úsměv na tváři…

Druhou květnovou neděli, tak jako každý rok, jsme oslavili svátek superhrdinek běžného dne – svátek matek. Každá máma je zároveň finanční ředitelkou, manažerkou logistiky, vedoucí kuchyně, manažerka podlahových ploch, vedoucí animačních programů a vůbec toho stíhá během dne víc než normální člověk. A některé mámy o starostech i radostech všedního dne umí nevšedně vyprávět. Níže zmíněné začaly na sociálních sítích a webech (tzv. mamablogerky) a pak se k velké radosti všech milovníků papíru dostaly i do tisku!

Knih na téma rodičovství pojatých humorným způsobem vychází v poslední době poměrně hodně. Je to především díky tomu, že unavení nebo někdy naštvaní rodiče se také rádi zasmějí, a navíc v těchto knihách často najdou sami sebe. A přestože si je většina těchto děl poměrně podobná, stále dokážou rozesmát všechny čtenáře.

Před nějakou dobou jsem na jednom z internetových zpravodajských deníků četla rozhovor s HR specialistkou, která se vysmívala neúspěšnému uchazeči za to, že se jí omluvil, že zrovna dneska mu ta angličtina nejde. Její historka mi nepřišla vůbec vtipná. A to nejen proto, že profesionál se slabším nevysmívá (pravidlo z mateřské školy, mimochodem). Téhle omluvě se totiž může smát jen člověk, který nebyl nucen v cizím jazyce žít nebo pracovat. Potěšilo mne, že Jana LeBlanc problém „nemám svůj jazykový den“ zmiňuje hned na str. 82 své nové knihy Moje bejby Amerika.