Na svém kontě máte už řadu knih s historickými tématy. Proč jste se tentokrát rozhodl napsat román o tzv. Třech králích – Mašínovi, Balabánovi a Morávkovi, odbojářské skupině působící za druhé světové války?

Již před mnoha lety mě zaujala jejich rozhodnost, hrdinství a tragický konec. Kromě zpravodajské činnosti se zabývali sabotážemi, zastrašováním konfidentů gestapa, propagandou, organizací skupin odpor. Chtěl jsem také zjistit, co dělali, když zrovna nepřipravovali nálože nebo nevybírali mrtvé schránky se životně důležitými informacemi. A ústřední trojice – Mašín, Balabán, Morávek – je ve své podstatě fascinující.

Prozraďte čtenářům, kteří třeba knihu ještě nečetli, nakolik jste se nechal inspirovat skutečností nebo naopak fikcí?

Pokud se jedná o události, o drtivou většinu osob, o přestřelky, o jiné odbojové akce, o obraz doby, snažil jsem se skrze existující odbornou literaturu a prameny (včetně třeba protektorátních novin) být co nejpřesnější. Není to učebnice, není to naučná kniha, ale většina faktografie je tam, doufám, správně. Fikcí jsou myšlenky hlavních hrdinů, odhadem na základě dlouholetého studia pak rozbor jejich motivace, jejich pocitů. Je to rozhodně román, ale založený na skutečných událostech. Takový příběh se nedal vymyslet, musel se stát.

Současná mladá generace asi jen těžko dokáže pochopit, že mohl někdo dobrovolně riskovat vlastní život pro vyšší cíle. Co bylo jejich hlavním hnacím motorem, díky kterému se neustále vrhali do nebezpečí?

Takhle vyhrocenou situaci nezažil asi nikdo z nás, nejen mladší generace. A nebyl bych k ní úplně skeptický. Podotkl bych, že například mnohé (a to myslím mnohé!) studentky i studenti střední zdravotnické školy, na které učím, působí v dnešní smutné době dobrovolně ve zdravotnických či sociálních zařízeních. A také asi úplně neuvažují nad tím, proč to dělají. Přijde jim to samozřejmé a správné. Hnacím motorem tria M+B+M (a jejich spolupracovníků) byla touha po svobodě, po pravdě, odpor ke všemu, co nacistické Německo jako totalitní stát zosobňovalo. Nedokázali, nechtěli stát stranou a jen přihlížet.

Museli si přitom dávat pozor nejen na Gestapo, ale i české konfidenty, kteří neváhali udávat vlastní spoluobčany. Opravdu jich bylo tolik, jak je z knížky patrné? Co vedlo lidi nejčastěji k tomu, že neváhali spolupracovat s nacisty?

Německé Gestapo je dodnes vnímáno jako všemocná organizace s nekonečnými zdroji. Nebylo tomu tak. Zejména personálně bylo Gestapo (nejen) v protektorátu relativně slabé, ale jeho systém vytváření zpravodajských sítí nahrazoval početní slabost více než adekvátně. Mnoho informací Gestapo získávalo při výsleších odbojářů, kde kombinovalo fyzický nátlak s nátlakem psychickým. Není správné představovat si gestapáky jako mlátičky bez mozku, mnozí z nich byli zkušení kriminalisté, psychologové a samozřejmě neměli problém umazat se od krve vyslýchaného. A stejnou kombinaci síly a inteligence využívali pracovníci Gestapa při vytváření zpravodajských či konfidentských sítí. Většina „zrádců“ byla ke spolupráci tak či onak přinucena a potom už prostě nebylo cesty zpět. Skupina do jisté míry dobrovolných konfidentů nebo udavačů nebyla malá a způsobila českému národu ohromné škody – studium problematiky konfidentů v jiných zemích však ukazuje, že protektorát nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou.

Dokázal byste si v případě války představit, že byste se sám stal odbojářem? A třeba psal ilegální časopisy jako někteří lidé v Protektorátu?

Já podobnou otázku dostávám docela často. A vždy říkám to stejné: nechci se v podobné situaci ocitnout. A nechci předjímat, jak bych se v podobné situaci zachoval. Doufám, že bych byl blíže chování Josefa Balabána než mlčící, vystrašené většiny.

Věnoval jste se před sepisováním knihy nějaké důkladnější přípravě nebo jste měl jejich činy už tak nějak v hlavě?

Téma Tří králů mi leží v hlavě od druhé poloviny devadesátých let. Intenzivní přípravou na psaní románu jsem strávil posledních pět, šest let (paralelně s dalšími projekty) a kromě studia protektorátního prostředí jsem se snažil načerpat informace o fungování Gestapa či odboje jinde v Evropě. Určitě to nebylo tak, že bych si řekl – napíšu o nich román – sedl bych si a psal.

V minulém roce vám vyšla i sci-fi knížka Šedá, která se přeci jenom trochu odlišuje od Vaší ostatní tvorby. Byl to určitý pokus vydat se lehce jiným směrem? Zkusit něco nového?

Paradoxně to byl návrat k literárním kořenům, neboť nesmělé pubertální pokusy (naštěstí zapomenuté a nepublikované) se dotýkaly žánru sci-fi. Literární fantastiku píšu rád a docela často, zejména povídky. Šedá souvisí i se zbytkem mého psaní, vždyť je to příběh z alternativních dějin Československa. Střetly se tam dva z mých velkých zájmů a koníčků.

Co vy jako historik říkáte tomu, že demonstranti proti vládním opatřením si vzali na své oblečení žluté hvězdy nebo co si myslíte o výroku jisté ministryně, že ani druhá světová válka nezpůsobila to, co Covid-19?  

Za prvé. Použití hvězd při demonstracích považuji za znevážení, za nepochopení, a prostě za totální blbost. Za druhé. Srovnání dopadu COVIDU-19 na školství s druhou světovou válkou je čistý nesmysl. Školství a vzdělanost se však stává velkou obětí neschopnosti vlády. V poslední době mi připadá, že členové vlády se předhánějí v tom, kdo udělá větší hloupost či řekne větší lež. Myslím, že ti lidé tam nemají co dělat. Ať si obhospodařují své facebookové účty, točí „čau lidi“, ale ať se nám, proboha, nesnaží tvrdit, že se pokouší řešit koronavirovou krizi efektivně. Jejich způsob komunikace a chování zcela devalvuje jakákoliv (i ta správná) nařízení, která mohou být vydána na boj proti epidemii. Nejvyšší představitel státu přece nemůže apelovat na obyvatele, že mají nosit roušky, aby se o pár dní později na mezinárodní scéně jako jediný ze státníků objevil bez ní.

Jakému historickému námětu, postavám nebo události byste se chtěl věnovat v některé ze svých budoucích knih?

Do jisté míry budu navazovat na M+B+M s knihou (snad ji napíšu) o Adolfu Opálkovi, veliteli výsadku OUT DISTANCE, který padl spolu s dalšími hrdiny v boji v kostele v Resslově ulici. Jde o ohromující příběh (ne)obyčejných lidí z časů likvidace R. Heydricha a následných represí.

Děkuji za rozhovor.

Více informací o autorovi a jeho knihách najdete na webu: https://vacha0.wixsite.com/dalibor-vacha